V každém z nás Nymburáků je
kus paní Krásenské z Hrabalových Postřižin. Chodíme po našem městě a
představujeme si jeho minulou slávu. Víme, kde cirkus Klucký plavil slony, kde
jsou nymburské katakomby a nebo kde bydlel kat Mydlář. Vůbec nám nevadí, že
jsou to často po generace opakované neprokázané pověsti. Ale něco pravdy na
nich skutečně je. Nymburk leží na místě osídleném tisíce let, čímž se řadí mezi
nejdéle kontinuálně osídlené aglomerace nejen v Čechách. To je fakt a
žádná pověst. Náhodné nálezy z 19. století, menší archeologické akce minulého
století, ale také výsledky systematických moderních výzkumů posledních
desetiletí přinášejí nespočet důkazů. Naše „městečko u vody“ je skutečně
prastaré.
Když na Předním východě rostly
první bastiony okolo Jericha a první zemědělci postupovali směle Evropou, v
našem Zátiší žily poslední skupinky lovců a sběračů (8500 – 5600 před Kr.). Vyráběli tzv. štípanou industrii, tedy
ulamováním úštěpů z pazourku nebo rohovce tvarovali drobné čepelky, které
posléze zasazovali do komplikovanějších nástrojů. Tam, kde někteří z vás
mají v Sadské chatu, lovili ryby,
v prosluněných lesích drobnou zvěř, sbírali nejrůznější plodiny. Přechod
k zeměděls
tví patrně nebyl na Nymbursku žádný problém, i když tehdejší
krajinu si nemůžeme představovat jako tu dněšní. Klima bylo poněkud teplejší a
vlhčí, krajina prakticky kontinuálně pokrytá lesem. Labe bylo širší než dnes
s mnoha slepými rameny a tůněmi. Tam, kde se dnes nacházejí těžké
černozemě, nebylo možné sídlit, Labe se vylévalo z koryta a tyto hlíny
byly pro první zemědělce příliš těžké k obdělávání. Jenom si představte,
že tito průkopníci moderní civilizace neměli ani špendlík. Kov byl neznámou
záležitostí. Půdu obdělávali klackem a políčka získávali vypalováním a mýcením
lesů. A přesto se lidstvo vydalo touto nelehkou cestou. Celá východní čast
Nymburka (hlavně pravobřeží Mrliny) patřila k ohromnému sídelnímu areálu právě
v době prvních zemědělců. Mnoho nálezů bylo učiněno již v 19.
století, ale také např. při stavbě obchvatu spojujícího Poděbrady a Mladou
Boleslav. Některé nálezy jsou uloženy i
v Národním muzeu.
Úrodné Polabí skýtalo prvním
zemědělcům potenciál produkovat dostatek kvalitní potravy, a tak uvolnit
některé jedince, kteří mohli cestovat, zprostředkovávat kontakty s dalšími
regiony, zdokonalovat dosavadní technologie. Přicházely další skupiny
z jiných, někdy i hodně vzdálených regionů. Přinášely s sebou odlišnou
hmotnou kulturu, ale i odlišné zvyky, zkušenosti, technologie. Žena, symbol
plodnosti, byla odsunuta do pozadí silným a mobilním mužem. Doba kamenná se pomalu
začala chýlit ke svému konci. Na scénu dějin nastupuje muž metalurg a oráč.
Teď, právě na tomto místě by vás
paní Krásenská dovedla do ulice Na příkopě. Vy byste se dívali na zahrádku
klasického dvorku městského domu, kde byste viděli maximálně pár pobíhajících
slepic, a říkala by: „Tady byla mohyla z dávných dob“ a mávala by rukou do
prázdna... Ale paní Krásenská to nemohla vědět, protože k objevení mohyly
došlo až v roce 1992 a kompletně prozkoumaná byla až v letech 1994 –
95. Dnes si tam můžete dojít i bez slavné předsedkyně Okrašlovacího spolku a
mohylu uvidět na vlastní oči. Možná si řeknete: „nu což, nějaká mohyla, to je
toho.“ Ale tato hrobka staví Nymburk mezi
lokality evropského významu. Podobné hrobky známe ze severnějších částí
Evropy, ale ve střední Evropě jsou naprosto výjimečné. Dokonce můžeme říci, že
nymburská mohyla je svou konstrukcí úplně ojedinělá.
Její nález byl podnětem pro dr.
Karlu Motykovou, archeoložku evropského formátu, která působila
v nymburském muzeu v letech 1992 – 2008, k sepsání knihy o
nejstarší etapě nymburské prehistorie. Kniha
Archeologické stopy dávných věků v Nymburce a středním Polabí. Doba
kamenná 8500 – 2300 př. Kr. Od lovců a sběračů k patriarchálním zemědělcům
vyšla v nakladetelství Ivan Ulrych – nakladatelství VEGA v Nymburce za
podpory Města Nymburka, Polabského muzea a Vodvodů a kanalizací Nymburka a.s.
Jedná se o velmi reprezentativní publikaci, jakých se dnes vydává velmi málo. I
přes vysokou odbornost textu, se nejedná o akademickou publikaci. Kniha je
určena široké čtenářské obci. Rozhodně však není poplatná lacinému vkusu. Popisované
jevy nezjednodušuje ani v nejmenším. Autorka nepodceňuje čtenářovu inteligenci
ani v nejmenším a dělí s s ním i o detailní problematiku našeho
oboru. Jedná se o velmi seriózní text, ve kterém autorka neopomenula doložit
každé své tvrzení, podtrhnout místa, kde archeologie stojí na tenkém ledě. I
přesto je text čtivý, pochopitelný a logický. Jasnou orientaci v zajímavé, ale ne
úplně snadné problematiky, umožňují pasáže, kde autorka vysvětluje souvislosti,
způsoby a cíle archeologovy práce i obecnější souvislosti. Autorka je velmi
komunitativní směrem k čtenářům, vyzývá je, aby si konkrétní monumenty
představili, aby se sami zamysleli, aby případně sami vyhledali to, které
místo. Nic čtenářům nezakrývá, nic neidelaizuje. V knize se dočtete i tom,
kde archeologie pochybila. Čtenář se tak stává aktivním v archeologické
procesu a autorka jej tak také chápe.
Na cestu do hlubin nymburské
prehistorie se vydává právě v době tz. mezolitu, v době před 10.000 lety. Poté se věnuje stopám aktivit prvních zemědělců
v Nymburce a nejbližším okolí (neolit: 5600 – 4500 před Kr.). Podle mého
názoru je pro laického čtenáře cenná pasáž o tom, jak se první zemědělci
dostali na Nymbursko, kde žili, proč a jak. Následuje období přechodu
k patriarchální společnosti (eneolit: 4500 – 2300 před Kr.). Závěrečná a
nejobsáhlejší kapitola této knihy je věnována
právě tzv. nymburské mohyle. Jedná se o masivní kamennou hrobovou
skříň, v jejíchž útrobách byl
uložen ve skrčené poloze starší muž se svou osobní zbraní (luk a šípy).
K jeho pohřbu došlo před více než 5000 lety. Proč právě tomuto jedinci
byla poskytnuta takováto pocta? Kdo to byl? Proč byla zvolena tato konstrukce
hrobky a nebyl uložen do obyčejné hrobové jámy, jak bylo tehdy v České
kotlině zvykem? Byl tento muž odjinud? Procházel oblastí, nešťastně zde zahynul
a byl pak pohřben podle zvyklostí svého lidu? Proč byl pohřben právě na
opukovém výchozu u labského brodu? Je to náhoda nebo záměr?Měl vůdčí postavení
ve skupině? Na takové a podobné otázky nemůže archeologie odpovědět přímo, což
neznamená, že by se jim vyhýbala. Na základě indícií, etnologických paralel,
údajů z raných historických pramenů, ale také různými dedukčními a
kombinačními postupy může vyloučit nebo potvrdit některé hypotézy. Autorka
knihy nabízí jednu z pravděpodobných vědeckých interpretací, která se
stala předlohou pro dokument prezentovaný v památníku vystavěném nad
mohylou, který můžete navštívit, pokud jste tak již neučinili. Je velmi cenné,
že se autorka vydala na cestu úvah o myšlenkovém světě dávných společností
ukrytém za nám známým zlomkem hmotné kultury. V úvodních kapitolách je např.
diskutována problematika pozdněneolitických kruhových příkopových objektů (tzv.
rondelů), které byly nalezeny i v nejbližším okolí města Nymburka. Jejich
přesná funkce je neznámá, ale bez obav je možné prohlásit, že měly souvislost
se světem představ tehdejších lidí. (Není možné vyloučit, že se – bez legrace -
jedná o „první fotbalová hřiště“.) Na
samém konci svého textu zveřejnila autorka úvahu o tzv. picích rituálech, a tak
navštěvujte hojně a bez výčitek svědomí nymburské hospůdky. Je to zvyk starý
přes 6000 let.
Na stránkách knihy podrobně
popsán a dokumentován postup archeologů při odkrývání mohyly, detaily nálezu,
ale také komplikace s realizací výzkumného projektu a následné
rekonstrukce.
Kdo máte Nymburk rádi, věřte, že
se budete ke knize vracet. Je možné ji také použít jako průvodce na netradičních
procházkách po městě a jeho okolí. Jen málo měst v Čechách se může pyšnit
podobnou publikací. Nymburk měl štěstí, že turbuletní doba po roce 1989
namířila kroky dr. Motykové do našeho města (na čemž má zásluhu další
z archeoložek Nymburska dr. Hedvika Sedláčková). Tato práce je také jedním
z neotřesitelných dokladů, že archeologie a zkoumání naší minulosti není
„mlácením prázné slámy“ ani „přepychem“, který si naše společnost nemůže
dovolit. Je to naopak investice do budoucnosti. Z minulosti je možné
čerpat data týkající se zákonitostí přírody i lidské společnosti; jako na divadle
sledovat, jak lidé reagovali na kritické situace, jak si dokázali přizpůsobit
nepříznivé podmínky, ale také, kde jsme my lidé selhali. Výzvou pro nás je
podobné situace obejít (kéž by!). Proto neváhejte, krásnou knížku na křídě si
pořiďte a vydejte se na výlet dlouhý tisícovky let.
Mám moc ráda Nymburk, ale také
paní dr. Motykovou. Vážím si jejího archeologického díla, její zodpovědnosti
k oboru, k historii, ke kulturním památkám, její neutuchající
pracovitosti, lásky k archeologii i k Nymburku. Obdivuji její
důslednost v odborném i soukromém životě. Měla jsem tu čest s dr.
Motykovou spolupracovat ještě jako studentka archeologie právě na nymburských
záchranných výzkumech. Mnohé jsem se naučila a rozhodně tuto významnou
badatelku považuji za jednoho ze svých učitelů a vzorů.
Knížku je možné získat ve většině elektronických knihkupectví. Např.: http://www.kosmas.cz/knihy/189770/archeologicke-stopy-davnych-veku-v-nymburce-a-ve-strednim-polabi/
Žádné komentáře:
Okomentovat