Mladá poezie ze Zlínska

"Dnes už se temno veršem nerozsvěcí," povzdechl by možná ledaskdo spolu s Františkem Hrubínem pokud by posuzoval podle výkladů současných "svatostánků" knihy. Pár polic s poezií se choulí v koutě posledního patra a kdoví jestli.  To ale neznamená, že se nerodí básníci, kteří "rozsvěcují temno veršem." Posílají své výtvory do novin, publikují na internetu a sní, že jednou schovaní za rohem budou po očku mrkat na vlastní knížku ve výkladní skříni...
Jedním z takových rodících se rozsvětlovačů může být i Miroslav Josef Tomšů. Mirek se narodil v roce 1993 ve Zlíně a celý život žije ve Slušovicích. V současnosti studuje na Fakultě aplikované informatiky UTB ve Zlíně.  Píše poezii od roku 2007, v té době byly jeho básně publikovány převážně v městském zpravodaji. Po asi tříleté odmlce od roku 2011, kdy se věnoval fejetonům, se opět vrátil k básním. Tentokrát již začal publikovat v Poštovních novinách, občasně v Haló novinách a pravidelně ve Zlínském deníku. Píše také novinové články a reportáže. Aktivně propaguje literaturu. Je nadšeným členem Unie českých spisovatelů.
Zde několik ukázek z jeho tvorby doplněné fotografiemi Jaroslava Poláka (https://www.flickr.com/photos/kojotisko):

Jobovo story

Job se ujal slova,

chtěl lidem říct,

že měl rád Boha,

to píše starozákonní list.

Job se ujal slova

chtěl lidi upozornit,

opakuje to znova,

aby byli pokorní.

Kéž by tato slova,

byla vyryta do mědi,

a taky do olova,

láska má i odpovědi.

Job dobře věděl,

že spatří nebeskou zář.

upřeně k nebi hleděl

a obdivoval Boží tvář.

Job dobře věděl,

že jeho Obhájce žije,

a taky předpověděl

prosté „Carpe diem“.

Řekl, že spatří,

ve svém těle Boha,

i političtí kádři,

tím končí jeho slova.

Taky důrazně pravil,

„Memento mori“,

a Starý zákon ustavil -

je z toho pěkné story.

Konec 

Kde je nic?

Kde je konec,

když začátek je jinde.

Kde začátek,

když nevíme, kde konec je.

Tam někde ve vesmíru,

mezi hvězdami,

tam není ničemu konec,

tam nezvoní zvonec.

Tady na zemi,

tady je však závora, tam je celník.

Tady pracuje dělník,

tady je smrt.

Tady je však naděje,

tady je láska,

tady na zemi se pořád něco děje.

Temné ticho

Na hodinách

ručičky tikají,

já dlím ve snách,

jedu tramvají.

Jedu nocí temnou

jedu do Ticha.

S duší spřízněnou,

nikdo nikam nepospíchá.

Až přejedu za bránu,

bude tam věčný klid?

Neuslyším ani ránu,

uvidím jen hvězdy třpyt.

Až přejedu za bránu

nic neuslyším.

Probouzím se k ránu,

skutečnosti rozliším.

Hodiny stále tikají,

je tu nový den,

V noci jsem jel tramvají,

byl to hloupý sen.

Navštívit na jediný den,

chtěl bych město Jericho.

Slyším však stále jen

to mrazivé a temné ticho.