Mišo Čeňka mluví řecky

Téměř zázrakem vyšla v athénském nakladatelství Aris Karrer novela "Dětskýma očima (F. Král, V. Klontza-Jaklová)" inspiovaná příběhem dětí Zuzany Čeňkovej slovenského autora Fraňo Krále. 

Předsedkyně řecké obce v Praze Tasoula Healey předčítá z knížky. V pozadí autorka knihy. 

Její tvůrci o knize řekli: 

"Když Fraňo Král psal svou novelu Čeňkovej deti, rozhodně by si jen těžko dokázal představit životní úroveň dětí v socialistickém Československu jen o několik desítek let později jako my, kteří jsme se narodili v dobách tzv. reálného socialismu  jsme si nedokázali představit situace, které popisuje ve své knize Král. Před pár lety jsme se rozhodli uctít jeho památku, jeho dílo, jeho životní postoje, ale tak podtrhnout analogie mezi současnou siatuací a situací před druhou světovou válkou, hospodářskou krizi nevyjímaje a  začali jsme budovat příběh inspirovaný Královou novelou, určený pro řeckého čtenáře. Ani my tehdy jsme si nedokázali představit (možná jsme si to nechtěli připustit), že podobné situace budou i v našich zemích zanedlouho skutečností. Slovenští důchodci, kteří celý život poctivě pracovali, čekají na mouku a nudle z charity, řecká velkoměsta zaplnili bezdomovci, nezaměstnaných jsou milionov masy, školy, továrny, divadla, turistická zařízení, ale také nemocnice jsou zavírány jako nerentabilní. To samozřejmě vyvolává nespokojenost lidí. Přirozeně ještě dnes si většina myslí, že za současnou „může hospodářská krize. To je pavda, ale kdo může za krizi? Krizi nepřinesl severní vítr ani jsme se j í  nenakazili  ze špinavé vody  jakoby to byla nějaká nemoc. Mnozí mluví  o krizi  jakoby to byla nějaká zlá črodejnice, která vyhání dělníky z továren a naděluje chudým dětem hlad. Bohatí tvrdí, že jich se krize také týká, že jsme prý všichni na jedné lodi – oni i my. Ale krize je jejich  dítětem. ... jenom, že se živí našimi těly. »

Existují i ti, kteří   dobře vědí, že jediným řešením je, aby lid vzal do svých rukou výrobní prostředky a rozděloval vytvořené bohatsvtí na základě lidových potřeb a ne vykrmovat kapitál a jeho věrné služebníky. Odhodlaní v nerovném zápase za změnu společnosti bojují za lidskou důstojnost  i když jsou označováni jako dogmatici, fanatici, hlupáci, bezohlední nebo dokonce zločinci. Proto knížka Dětskýma očima, která vyšla v předvánočním čase roku 2012 v nakladatelství Aris Karrer byla věnována řeckým slévačům z  továrny v Aspropyrgu, kteří svedli jednu z nejúspěšnějších stávek v dějinách dělnického hnutí. Toto věnování je výrazem naší úcty, solidarity a účasti."

Aris Karrer

Věra Klontza-Jaklová

Peter Nišponský

            

Další odkazy: http://www.kss.sk/temy/zahranicie/664-frano-kral-u-deti-greckych-oceliarov.html

 

Poezie prší, když "hořký soumrak padne"

Každý "správný" intelektuál se staví do polohy, že facebook a vůbec všechny sociální sítě jsou hloupé a pod jeho úroveň. Rozhodně se dají zneužít jako cokoliv. Ale já jsem vděčný facebookový "zloděj". Je neuvěřitelné kolik krásných, inspirativních a chytrých poznámek tam jeden najde a když je "sdílí", neboli si je přivlastní, je to považováno za žádoucí. Tak jsem si dnes přesně o půlnoci připomněla (díky Felixi!) báseň jednoho z mých nejoblíbenějších řeckých básníků jménem TÁSOS LIVADITIS a hned mi zazněla i česky:

Cesty na kterých jsem se ztratil
Místa na kterých jsem zůstal stát
Slzy kterým jsem věřil
Bezstarostné hry
…a hořký soumrak padá.

Noci které jsem proplakal
Mosty které jsem spálil
Hvězdy které jsem miloval
Kam jdu a co naleznu
…a hořký soumrak padá.

Slova která jsem zapomněl
Přátelé které jsem ztratil
Smutku, můj drahý
od této chvíle nerozluční 
…a hořký soumrak padá.

Báseň zhudebnil Mikis Theodorakis, zpívá Alkistis Protopsalti. 

Δρόμοι που χάθηκα
γωνιές που στάθηκα
δάκρυα που πίστεψα
παιχνίδια στο νερό.
Πικρό το βράδυ φτάνει.
Νύχτες που έκλαψα
γέφυρες που έκαψα
άστρα π' αγάπησα
που πάω και τι θα βρω.
Πικρό το βράδυ φτάνει.

Λόγια που ξέχασα
φίλοι που έχασα
καημέ μεγάλε μου
ας πάμε τώρα οι δυο.
Πικρό το βράδυ φτάνει.