rozčílil se na mě můj otec před více než 30 lety, když jsem si dělala legraci s vietnamských dělníků, které moji rodiče učili česky. "Ještě jednou tě uslyším takhle mluvit, tak si mě nežádej. Víš, že tihle kluci přišli rovnou z války? Ze většina z nich ztratila rodinu, přátele, sousedy? Že po celý svůj život neviděli nic jiného, než umírat lidi? Za války se narodili a nezažili nic jiného než válku. V jejich zemi nezůstal kámen na kameni..." Otcova řeč na mě zapůsobila, ale i tak - patrně ovlivněná evropským elitářstvím - jsem si řekla, když se mi knížka Ho Či Minových básní dostala do ruky: Tak tohle nečtu. Nakonec jsem ji vzala na milost a dobře jsem udělala. Deník z vězení je vlastně zápisník, v němž Ho Či Min shrnul básně napsané v čínském vězení od podzimu 1942 – 1943, tedy v době, kdy byl zajat Čankajškovci. Básně byly napsány klasickou čínštinou a až v 60. letech 20. století přeloženy do vietnamštiny. Některé z básní byly publikovány na stránkách Tvorby, v Květech, Obrysu-Kmeni, Rudém Právu. Překlad, který se opírá o vietnamskou verzi připravil Duong Tat Tu, bohemista, překladatel, člen Svazu vietnamských spisovatelů a Unie českých spisovatelů. Některé básně přeložil Jan Noha a Karel Sýs, který se také ujal redakce sbírky, jenž vyšla v nakladatelství Periskop, v edici Báseň na Sobotu, coby 17. svazek v roce 2011. Působivé ilustrace vytvořila Barbora Vykysalová. Kniha vyšla díky přispění Svazu Vietnamců v ČR. Velmi dobře působí dvojjazyčná předmluva i doslov (v češtině a vietnamštině), stejně jako tituly básní v obsahu jsou uváděny v obou jazycích.
Básně na mě zapůsobily svou postotou a psychickou silou svého tvůrce, protože „psát verše ve vězení! Jaký to úděl pro svobodnou duši, když se nemůže vymanit z těla, je s ním srostlá, jako je seismograf spojen se zemí, jež se zachvívá v křečích.A tělo je mučeno – hladem, žízní, zimou, vlhkem, nedostatkem soukromí. Za všechno se tady platí – za světlo, za tmu, za probdělou noc i za ráno, které přináší novou tmu, ještě horší, protože viditelnou.
Promarněný čas? Není promarněn. Duch se vysmívá okovům i věznitelům. Duch, který má svůj cíl, který má co říci. Poezie se rodí v nepohodě, za teplou pecí se daří leda prázdnotě. Jako magnetická střelka i v bouři neúnavně ukazuje k severu, nedá se duch oklamat protivenstvím a věrně míří k pólu určenému osudem.
Ho Či Min ještě dříve, než se stal politikem a osvoboditelem svého národa, byl básníkem. Vězněm a básníkem. Nešťastná země, která uvrhuje básníky do žaláře, ale š´tastný národ, jenž se nechá vykoupit básníkem.
Zvláště dnes je básníků třeba jako soli. Obzor znejasněl, lidé znejistěli... jako bychom se pohybovali v hustém mléce.
Básník není slepý, vidí, co neviděli jiní. Ochraňuje, co jiní zapomněli. Tuší zítřek, zatímco jiní přestali věřit včerejšku a žijí jen pro ten dnešní den,“ píše na úvod K. Sýs.
Patří "k dobrému tónu" v "civilizované" české kotlině dívat se na Vietnamce zvrchu. Jen málokdo si uvědomuje, co si tato země prožila, jak dlouho trval osvobozenecký boj a kolik obětí leží podél této cesty. Tato země s historií sahající hluboko do prehistorie, bojovala proti čínské nadvládě po několik desetiletí 2. poloviny 19. století. Číňany však vystřídala francouzská koloniální vláda. Vietnam patřil do Francouzské Indočíny. Druhá světová válka ve Vietnamu byla ve znamení bojů mezi Japonskem a Francií. Vietnamský lid bojoval za samostatnost a sebeurčení, proti všem okupantů. V severním Vietnamu zvítězilo osvobozenecké hnutí vedené vietnamskými komunisty a zbavilo se francouzské nadvlády, která udržela své pozice pouze na jihu země. Vůle vietnamského lidu byla ignorována i samotným OSN. V roce 1954 došlo na základě ženevských dohod k rozdělení země a příslibům o budoucím jednání o znovusjednocení. V celém Vietnamu však stále probíhal osvobozenecký boj proti francouzské nadvládě a revoluční proces. Tento rozpor mezi snahami velmocí a vůli lidu vedl k vietnamské válce, kdy se na pomoc Francii kromě jiných zemí rozhodně postavily Spojené Státy, jenž převzaly iniciativu a ve Vietnamu válčily po celých 11 let od roku 1964 do roku 1975. Nikdy Vietnamu oficiálně nevyhlásily válku a krutosti, jenž páchaly otřásaly a dosud děsí celý svět. Americká intervence vzbudila v samotných Spojených Státech vlnu odporu a od 2. poloviny 60. let byly demonstrace za mír na denním pořádku. Válka skončila vítězstvím vietnamské revoluce a sjednocením země.
Dnes je Vietnam jednou z mála socialistických zemí.
Bohužel současné informace o Vietnamu se snaží degradovat hrdinství vietnamského lidu a zjednodušit století trvající konflikt národa bojujícího za právo na sebeurčení se světovými velmocemi na boj Američanů proti vietnamským komunistům.
Ukázka z knihy:
SPOLUVĚZEŇ HRAJE NA FLÉTNU
Hlas domova se ozval ve vězení.
hlas domova.
A v teskný zpěv se mění ve vězení
hlas domova.
Za horami, za vodami,
žena po schodech vzhůru jde.
A vzpomíná a touží po něm
a myslí na vězně.
S LUNOU
Ve vězení není vína, ani květu žel.
A venku je krásný večer, prožít bys jej chtěl.
Člověk vzhůru, vzhůru k luně tichým oknem vzhlíží.
Luna v okno básníkovo hledí dolů mříží.
PŘÍTELOVA ŽENA NA NÁVŠTĚVĚ U SVÉHO MANŽELA VE VĚZENÍ
Muž a žena stojí proti sobě,
rozdělenyy pruty železnými.
Blízko sebe, ale přece stojí,
jakby moře bylo mezi nimi.
Očima se domlouvají spolu,
ale ústa zůstávají němá.
napadaly slzy do rozmluvy.
Lidé, jak je nešťastná ta žena.
"VE VIETNAMU JE PUČ"
PODLE ZPRAVODAJE LISTU JUNG-NING
lépe je padnout, než být otrokem.
Plamen revoluce všude zazáří.
Soudruzi v boj jdou smělým útokem.
Mne srdce bolí, já jsem v žáláři.
SÁM K SOBĚ
Zima musí skončit, musí roztát led,
aby bylo jaro, aby motýl vzlét.
Nešťastné dny, kdy jsem zavřen do cely,
srdce neoslabí, ale zocelí.
_________________________________________________________
Jak knihu získat?
Jako obvykle.
Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)
Kniha Deník z vězení stojí 120 Kč,
37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).
Žádné komentáře:
Okomentovat