"Víte, nás kvalita knihy nezajímá, nás zajímá rychlá návratnost investice," je bežnou odpovědí velkých nakladatelů, kteří určují chod knižního trhu. Autor nový, se kterým je třeba pracovat, nebo knížka poezie, která potřebuje v komerční džungli podporu, jsou na obtíž. Trh je nakladately a distributory představován jako jakýsi fenonén nebo organizmus, který si žije svým životem a eliminuje všechno dobré a jedinou možností je se mu podřídit. "My bychom to vydali, ale trh to nechce," slýchavají autoři přečasto od svých nakladetelů, nebo: "Ne, my ten váš rukopis číst nebudem, sežeňte si dva posudky, nějaký grant a vydáme to." Všechno je naruby a přitom kvalitní, moderní, avantgardní literatury tak málo. Mnoho autorů vydává knížky vlastním nákladem bez možnosti další systematické distribuce.

Cílem blogu ASTRONAUT V MOŘI je šířit kvalitní původní českou nebo do češtiny přeloženou literaturu všech žánrů (na cestě je také paralelní blog, který bude pokrývat podobné pole v řečtině).

Tato aktivita je NEZISKOVÁ, tudíž knihy, které je a bude možné získat prostřednictvím tohoto blogu, budou stát přesně tolik, aby byly pokryty pouze přímé náklady na jejich vydání, tisk a distribuci.

Autoři a správci blogu apelují na čtenáře, aby adresu šířili, aby informovali své přátele a známé a podpořili tak kvalitní tvorbu vymykající se střednímu podbízivému proudu a svojí podporou dali najevo, že nepatří k reklamou otupělým pasivním čtenářům, ale k těm jenž dokáží rozpoznat a upřednostnit literaturu kvalitní.

Upřímné návrhy na zlepšování a rozšiřování této aktivity, stejně jako rukopisy, vlastním nákladem vydané knihy, návrhy a náměty pro další ediční činnost jsou vřele vítány.

23. května 2013

Hledá se seriozní kniha, zn. bez závazků


Víte, jak vypadá zrceadlo, které nic neodráží?
Zajímá vás, jak odpovídat sfingám?
Pochybujete, že svět nemůže být lepší?
Myslíte si, že mezi bděním a sněním se nic neděje?
Co je to vlastně satanismus a čarodějnictví?
Jsou Češi opravdu národem ateistů?
Bude válka?
Pokud alespoň pár z výše zmíněných otázek vás oslovilo, ale nechcete, aby vám někdo vnucoval své pravdy, chtěli byste si prostě jenom přečíst fundovaný výklad a v klidu si sami vytvořit názor, svobodně se s autorem ztotožnit nebo jeho názor bez následků modifikovat, pak neváhejte a sáhněte po knize Divný obraz a divní vězňové  s podtitulem  Poznámky pod čarou života Jaroslava Poláka. Autora pravděpodobně znáte z jeho vlastního  blogu http://jaroslavpolak.blog.idnes.cz/  
Jaroslav Polák, nebo jinak Kojot, má vzácnou vlastnost svobodně kriticky uvažovat, třídit informace a hovořit o tématech hlavní linie i o těch „v ukrytém šuplíku“ velmi dialekticky.  Své vývody a názory nikomu nevnucuje. Prostě předkládá své úvahy, fakta a argumenty, na základě kterých došel k závěrům, které nepovažuje za finální, neměnné absolutní pravdy. Při čtení jeho textů mám vždycky pocit, že je to vlastně začátek debaty, že mám možnost na tématu zapracovat a prezentovat svůj vlastní úsudek nebo názor, že někde mezi řádky je místo i pro mně. To však neznamená, že by texty byly nějak nedopracované, otevřené, nepevné, nehomogenní nebo napsané nedbale. Naopak. Patrná je jak intelektuální a inteligenční úroveň autora, tak práce, kterou do zpracování tématu investoval. Kojot je prostě fér: „myslím na to, přemýšlím nad tím, mám pocit, že už odpověď téměř držím, ale její konečky jakoby mi ještě unikali. Co ty na to,“ čtu mezi řádky. Pravda, autor je vyznavačem určitých hodnot, za jejichž pole působnosti nejde, ale ne z fanatismu, ne z obav z neznáma. Jedná o jevy, které má tak vyargumentované, že se staly součástí jeho osobnosti.
 Divný obraz je fajn, dobře se čte, i když po čtenáři vyžaduje, aby myslel a ne tupě přijímal. Je velmi inspirativní. Občas jde čtenáři mráz o zádech, občas musí zapojit značnou část šedí kůry mozkové, jinde se pobaví a to ve vzácné rovnováze. Polákův  Divný obraz je sbírkou velmi současných textů, je skutečně zrcadlem doby hledající odpovědi a nové cesty, ale rozhodně není postmoderní amébou. 
Zde je párcharakteristických ukázek:
Kojot: Beyond the visual world
Z „Odpovědí sfingám“:
Mluvil jsem sám se sebou, ale mumlal jsem tak strašně, že jsem si vůbec nerozuměl.
Jak stárnu, cítím stále větší pocit pokory vůči interpunkčním znaménkům, zejména vykřičníku.
Na stole koule z křišťálu, kadidlo a svíce. Hadačka mi čte z rukavice.
Neskákej radostí, povede-li se ti prvních pár kroků po tenkém ledě.
Provazochodci jsou vyrovnaní lidé.
Někteří lidé na mne působí dojmem, jakoby byli zapálenými členy Hnutí za lepší konec světa. 
Přemýšlím-li o válce, vždy mne nejvíc zamrazí při pomyšlení na posledního padlého. 
Je člověk, který přemůže sám sebe vítěz nebo poražený?

Kojot: Dream work
Jednou ze základních vlastností mýtického hrdiny je skutečnost, že jeho zakládající činy, k nimž obvykle došlo v mýtickém „onom čase“, jsou těmi, kdo v něj věří, opakovány, cyklicky aktualizovány a také jsou daným mýtem ospravedlňovány. V naší kultuře přežívá například aktualizace „poslední večeře Páně“ opakovaná při eucharistii.
Cílem tohoto eseje je ukázat, že – i když zdánlivě nevěříme vůbec žádným mýtům – všichni zcela automaticky neustále opakujeme činy mýtického hrdiny, jehož doprovázejí dvě další důležité archetypické entity, které spolu tvoří univerzální, byť obvykle neuvědomovanou, prapůvodní mýtickou trojici.
Zpět k našemu mýtickému hrdinovi, neboli – religionisticky řečeno – héróovi. Jmenuje se Každý a jeho příběh je co se struktury týče velmi prostý, neboť zní: „Každý to tak dělá.“
Tento příběh má obrovské množství konkrétních variant, jako například „Každý si ráno čistí zuby.“, „Každý chodí do práce.“, „Každý po sobě splachuje záchod.“ apod. Lze říci, že drtivá většina běžných opakujících se činností je důsledkem napodobování činů mýtického Každého, i když si to třeba ani neuvědomujeme, neboť Každý přebývá hluboko v našem nevědomí.
Každý však není jedinou postavou našich nevědomých či polovědomých mýtů. Jakmile o celé záležitosti začneme důkladně religionisticky uvažovat, záhy objevíme další. Jedná se především o archetypického „božského kováře“ s vpravdě nadpřirozenou mocí, který se jmenuje Ono Se či, zkráceně, Se. Jeho mýtus lze shrnout větou: „Ono Se to udělá.“. Ono Se je velmi mocný bůh a patrně stojí za naší ideou všemohoucnosti a vševědoucnosti Boží. Všechno spraví, uklidí, vyřeší; umí i uklidňovat spory a odhalovat tajemství („Ono Se to vyvrbí.“). Má ovšem i další důležitou roli: Je strážcem morálky. Vše, co je tabu, je definováno jako to, co Se nedělá. Občas dokáže i trestat, to jsou chvíle, kdy Se něco pokazí. Lze předpokládat, že se v tom případě jedná o trest za porušení nějakého tabu, přičemž toto porušení může být i neuvědomované - pak to vypadá, že Se trestá bez příčiny.
Nešťastnou postavou univerzálního mýtu je Jeden, který nikdy neví. Jeden je předobrazem člověka, přičemž Člověk je rovněž jeho dalším jménem, díky čemuž můžeme uvažovat o tom, že Jeden je jakýmsi uni­verzálním „Adamem“, praotcem všech lidí, mýtickým „Prvním člo­věkem“. Mýtický příběh Jednoho, který nikdy neví, ukazuje, že v univerzálním mýtu připisujeme člověku jako základní vlastnost nevědomost. Patrně proto jsme nuceni opakovat činy Každého, neboť bez něj bychom nikdy nenašli odpověď na Kantovu otázku „Co mám činit?“
Máme zde tedy mýtickou trojici tvořenou bohem Ono Se, jenž zasahuje zvnějšku a v nějž všichni do jednoho věříme a doufáme, héróem Každým, jehož činy opakujeme, a prvním člověkem Jedním, od nějž jsme zdědili nevědomost. Tak tedy vypadá univerzální a vpravdě všelidský mýtus, který leží ukryt pod vrstvou dalších mytologií, mýtus, který je společný všem kulturám a náboženstvím, mýtus, jímž se řídí i lidé, kteří se pokládají za přesvědčené ateisty.
Jeden by možná řekl, že je to mýtus, z něhož není úniku, ale kdo ví? Jeden nikdy neví. Musíme počkat a třeba Se to vyřeší. Každý to tak dělá..*)
*)Před mnoha a mnoha lety přišel můj známý Ondřej Malý s pěknou religionistickou anekdotou o tom, že nejobecnějším mýtickým hrdinou v „eliadovském“ smyslu je „Každý“. Po dalších mnoha letech jsem o ní pověděl přátelům Romanu Petrželkovi a Lídě Havlíčkové a strávili jsme příjemný večer rozvíjením této základní myšlenky. Po dalších několika letech jsem to konečně sepsal. Jedná se samozřejmě o vtip, o religionistickou anekdotu, mám však takový pocit, že na tom možná přeci jen něco bude. Jeden nikdy neví...


_________________________________________________________________


Jak knihu získat?
Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu 

astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha stojí 150Kč plus 37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

Žádné komentáře:

Okomentovat