"Víte, nás kvalita knihy nezajímá, nás zajímá rychlá návratnost investice," je bežnou odpovědí velkých nakladatelů, kteří určují chod knižního trhu. Autor nový, se kterým je třeba pracovat, nebo knížka poezie, která potřebuje v komerční džungli podporu, jsou na obtíž. Trh je nakladately a distributory představován jako jakýsi fenonén nebo organizmus, který si žije svým životem a eliminuje všechno dobré a jedinou možností je se mu podřídit. "My bychom to vydali, ale trh to nechce," slýchavají autoři přečasto od svých nakladetelů, nebo: "Ne, my ten váš rukopis číst nebudem, sežeňte si dva posudky, nějaký grant a vydáme to."Všechno je naruby a přitom kvalitní, moderní, avantgardní literatury tak málo. Mnoho autorů vydává knížky vlastním nákladem bez možnosti další systematické distribuce.
Cílem blogu ASTRONAUT V MOŘI je šířit kvalitní původní českou nebo do češtiny přeloženou literaturu všech žánrů (na cestě je také paralelní blog, který bude pokrývat podobné pole v řečtině).
Tato aktivita je NEZISKOVÁ, tudíž knihy, které je a bude možné získat prostřednictvím tohoto blogu, budou stát přesně tolik, aby byly pokryty pouze přímé náklady na jejich vydání, tisk a distribuci.
Autoři a správci blogu apelují na čtenáře, aby adresu šířili, aby informovali své přátele a známé a podpořili tak kvalitní tvorbu vymykající se střednímu podbízivému proudu a svojí podporou dali najevo, že nepatří k reklamou otupělým pasivním čtenářům, ale k těm jenž dokáží rozpoznat a upřednostnit literaturu kvalitní.
Upřímné návrhy na zlepšování a rozšiřování této aktivity, stejně jako rukopisy, vlastním nákladem vydané knihy, návrhy a náměty pro další ediční činnostjsou vřele vítány.
"...Kdybych ještě kdy v životě dostal možnost uspořádat antologii z české moderní poezie a směl bych do ní vybrat jen sto básníků, nzaváhal bych ani vteřinu a z Marie Veselé bych zařadil nejednu báseň.
Kdybych si konečně splnil "svůj sen" sepsat svou Poetiku moderní české poezie, byly by v ní příklady z Marie Veselé u velice mnoha pojmů, u všech možných typů výstavby verše a básně, u většiny figur opakování slov, rýmů, asonance, u čarování s přesahy, u umění užít funkčně hovorového obratu obratu atd.
A kdybych byl uznán za hodna sestavit čítanku, básně Marie Veselé by my garantovaly, že by tu školní četbu dětstvo bralo.
To vše se mi jistě nepodaří. Ale jsem si jist, že Marie Veselá v antologiích, čítankách a knihách o poezii bude, jen co se už konečně přeženou vichřice hnusného hněvu, hlupácké nenávisti a tyranie tzv. volného trhu. A už teď vyhlížím moudrého nakladatele, který pochopí, že pouhý výbor z této básnířky vůbec nestačí," napsal o Marii Veselé literární kritik Milan Blahynka (Obrys-Kmen 2010, č. 15, celá recenze: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2010&cis=15&cl=04).
A je to tak, Marie Veselá hraje v české poezii první ligu, jenže z pohledu mocných za špatný tým...
Básnířka je členkou Unie českých spisovatelů a zakladajícíc členkou Výboru národní kultury.Narodila se v Třebíči, v Jihlavě absolvovala zdravotní školu, ale přes čtyři desítky let žije v Brně, kde organizuje nádherné kulturní akce. První básně publikovala v regionálním tisku v druhé polovině 60. let 20. století v regionálním tisku. Od roku 1990 publikuje v Haló novinách, Naší pravdě a Obrysu-Kmeni, Echu, Zpravodaji VNK Lípa. Je zastoupena v Almanachu UČS "Na druhém břeh." Vydala téměř desítku básnických sbírek, které (naštěstí pro autorku, ale bohužel pro nás), jsou definitivně rozebrané. Dosud je k mání několik svazků výběru s díla "Básně a Písně". Knihu vydalo nakladatelství Balt-East v roce 2011 a zde je malá ukázka:
Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.compřípadně na vera.klontza@gmail.com
Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)
Kniha stojí 124 Kč, 37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).
Časopis Řecké obce v Praze "Kali méra" (Dobrý den) v č. 62/2011 otiskl recenzi na poslední (třetí v pořadí) CD ostravské skupiny "Nisos" (Ostrov). Aniž byste znali řecky, či měli nějaký speciální vztah k Řecku nebo řecké kultuře, nepochybujeme, že vás hudba a písně několika mladých muzikantů zaujmou.
Hudbu ke všem písním složil potomek řeckých poválečných imigrantů klarinetista Nikos Kuluris. Jeho hubda je velmi osobitá, i když svůj původ rozhodně nezapře.
Velmi působivé verše pochází z dílny všestranně talentované malířky Sofie Prusali, dcery známého skladatele a zpěváka Epanastatise Prusalise. Sofia také většině písniček propůjčila svůj nezaměnitelný hlas.
Další výborný hudebník, který přiložil ruku k dílu, je mezinárodně uznávaný hráč na buzuki Vangelis Vasilákos (bratr E. Prusalise). Kromě jeho hry na buzuki uslyšíte na nahrávce i jeho hlas.
Hudenbí skupinu Nisos doplňují i další výborní hudebníci: Tomáš Rossi (zpěv, perkuse), Jannis Jatagantzidis (krétská lyra), Milan Bátor (kytara, krétská loutna, mandolína), Přemek Mixa (kontrabas). Na představované nahrávce se podílelo také několik hostů: Teraza Niku (kanun - náslroj podobný cimbálu, jenže drnkací), Emre Akal (zpěv), Nikolaos Grigoradis (trubka), Ondřej Kyjonka (trombón).
Skupina Nisos realizuje své skladby prostřednictvím tradičních hudebních nástrojů z Řecka, egejských ostrovů a Malé Asie. Nevyhýbá se ani vlivům hudby turecké a arabské. Často spolupracují s hudebníky z jiných zemí, jako je právě Řecko, Turecko, Izrael ad. Jejich cílem je budovat mosty mezi různými, odlišnými lidmi, kulturami, národy i jazyky prostřednictvím hudebního výrazu, což se jim podle našeho názou daří beze zbytku.
Finální podoby skladeb jsou výslekdem společné tvorby, dotvořování a úprav.
Pokud jste z Ostavy a okolí, nebo se do Ostravy chystáte, stojí za to navštívit některý z hudebních večerů této skupiny v nádherném prostředí taverny Agiu Georgiu (http://www.agiu-georgiu.com/) nazámku Ostrava-Poruba. Rozhodně nebudete litovat...
rozčílil se na mě můj otec před více než 30 lety, když jsem si dělala legraci s vietnamských dělníků, které moji rodiče učili česky. "Ještě jednou tě uslyším takhle mluvit, tak si mě nežádej. Víš, že tihle kluci přišli rovnou z války? Ze většina z nich ztratila rodinu, přátele, sousedy? Že po celý svůj život neviděli nic jiného, než umírat lidi? Za války se narodili a nezažili nic jiného než válku. V jejich zemi nezůstal kámen na kameni..." Otcova řeč na mě zapůsobila, ale i tak - patrně ovlivněná evropským elitářstvím - jsem si řekla, když se mi knížka Ho Či Minových básní dostala do ruky: Tak tohle nečtu. Nakonec jsem ji vzala na milost a dobře jsem udělala. Deník z vězení je vlastně zápisník, v němž Ho Či Min shrnul básně napsané v čínském vězení od podzimu 1942 – 1943, tedy v době, kdy byl zajat Čankajškovci. Básně byly napsány klasickou čínštinou a až v 60. letech 20. století přeloženy do vietnamštiny. Některé z básní byly publikovány na stránkách Tvorby, v Květech, Obrysu-Kmeni, Rudém Právu. Překlad, který se opírá o vietnamskou verzi připravil Duong Tat Tu, bohemista, překladatel, člen Svazu vietnamských spisovatelů a Unie českých spisovatelů. Některé básně přeložil Jan Noha a Karel Sýs, který se také ujal redakce sbírky, jenž vyšla v nakladatelství Periskop, v edici Báseň na Sobotu, coby 17. svazek v roce 2011. Působivé ilustrace vytvořila Barbora Vykysalová. Kniha vyšla díky přispění Svazu Vietnamců v ČR. Velmi dobře působí dvojjazyčná předmluva i doslov (v češtině a vietnamštině), stejně jako tituly básní v obsahu jsou uváděny v obou jazycích.
Básně na mě zapůsobily svou postotou a psychickou silou svého tvůrce, protože „psát verše ve vězení! Jaký to úděl pro svobodnou duši, když se nemůže vymanit z těla, je s ním srostlá, jako je seismograf spojen se zemí, jež se zachvívá v křečích.
A tělo je mučeno – hladem, žízní, zimou, vlhkem, nedostatkem soukromí. Za všechno se tady platí – za světlo, za tmu, za probdělou noc i za ráno, které přináší novou tmu, ještě horší, protože viditelnou.
Promarněný čas? Není promarněn. Duch se vysmívá okovům i věznitelům. Duch, který má svůj cíl, který má co říci. Poezie se rodí v nepohodě, za teplou pecí se daří leda prázdnotě. Jako magnetická střelka i v bouři neúnavně ukazuje k severu, nedá se duch oklamat protivenstvím a věrně míří k pólu určenému osudem.
Ho Či Min ještě dříve, než se stal politikem a osvoboditelem svého národa, byl básníkem. Vězněm a básníkem. Nešťastná země, která uvrhuje básníky do žaláře, ale š´tastný národ, jenž se nechá vykoupit básníkem.
Zvláště dnes je básníků třeba jako soli. Obzor znejasněl, lidé znejistěli... jako bychom se pohybovali v hustém mléce.
Básník není slepý, vidí, co neviděli jiní. Ochraňuje, co jiní zapomněli. Tuší zítřek, zatímco jiní přestali věřit včerejšku a žijí jen pro ten dnešní den,“ píše na úvod K. Sýs.
Patří "k dobrému tónu" v "civilizované" české kotlině dívat se na Vietnamce zvrchu. Jen málokdo si uvědomuje, co si tato země prožila, jak dlouho trval osvobozenecký boj a kolik obětí leží podél této cesty. Tato země s historií sahající hluboko do prehistorie, bojovala proti čínské nadvládě po několik desetiletí 2. poloviny 19. století. Číňany však vystřídala francouzská koloniální vláda. Vietnam patřil do Francouzské Indočíny. Druhá světová válka ve Vietnamu byla ve znamení bojů mezi Japonskem a Francií. Vietnamský lid bojoval za samostatnost a sebeurčení, proti všem okupantů. V severním Vietnamu zvítězilo osvobozenecké hnutí vedené vietnamskými komunisty a zbavilo se francouzské nadvlády, která udržela své pozice pouze na jihu země. Vůle vietnamského lidu byla ignorována i samotným OSN. V roce 1954 došlo na základě ženevských dohod k rozdělení země a příslibům o budoucím jednání o znovusjednocení. V celém Vietnamu však stále probíhal osvobozenecký boj proti francouzské nadvládě a revoluční proces. Tento rozpor mezi snahami velmocí a vůli lidu vedl k vietnamské válce, kdy se na pomoc Francii kromě jiných zemí rozhodně postavily Spojené Státy, jenž převzaly iniciativu a ve Vietnamu válčily po celých 11 let od roku 1964 do roku 1975. Nikdy Vietnamu oficiálně nevyhlásily válku a krutosti, jenž páchaly otřásaly a dosud děsí celý svět. Americká intervence vzbudila v samotných Spojených Státech vlnu odporu a od 2. poloviny 60. let byly demonstrace za mír na denním pořádku.
Válka skončila vítězstvím vietnamské revoluce a sjednocením země.
Dnes je Vietnam jednou z mála socialistických zemí.
Bohužel současné informace o Vietnamu se snaží degradovat hrdinství vietnamského lidu a zjednodušit století trvající konflikt národa bojujícího za právo na sebeurčení se světovými velmocemi na boj Američanů proti vietnamským komunistům.
Ukázka z knihy:
SPOLUVĚZEŇ HRAJE NA FLÉTNU
Hlas domova se ozval ve vězení.
hlas domova.
A v teskný zpěv se mění ve vězení
hlas domova.
Za horami, za vodami,
žena po schodech vzhůru jde.
A vzpomíná a touží po něm
a myslí na vězně.
S LUNOU
Ve vězení není vína, ani květu žel.
A venku je krásný večer, prožít bys jej chtěl.
Člověk vzhůru, vzhůru k luně tichým oknem vzhlíží.
Luna v okno básníkovo hledí dolů mříží.
PŘÍTELOVA ŽENA NA NÁVŠTĚVĚ U SVÉHO MANŽELA VE VĚZENÍ
Danieli, Danieli, sonet číst jsme zapomněli. Prý zaostalá forma to je, dnes už tak nikdo nemejluje.
Danieli, Danieli, všichni jakous Lauru měli. Kdo by to však přiznat chtěl, ten by z kola vyletěl.
Tomu se dnes nehoví, ukázat se v lidském hávu, že máš srdce, tělo, hlavu...
Správný občan dobře ví, co je dneska sto-pro-in: ...Kastrovaný cherubín.
Daniel Strož čtenářům: (ukázka ze sbírky "Psát trny a šťávou z rudých růží" s podtitulem "Sonety", obsahující 43 číslovaných básní, jenž vyšla v nakladatelství Periskop v roce 2011, s ilustracemi Františka Doubka, v redakci Karla Sýse)
IV. Nečekám, že bys mě ještě poznala, léta jdou, časy se nevrací. Nejen tvou vinou láska nám přezrála, jen tobě však byla legrací.
Nečekám vůbec, že by ses změnila, vždyť odešlas kamsi za štěstím. Někam, kde všechny své sny sis splnila; kam přijít lze s novou pověstí.
Nečekám už, že do tvé tváře bledé pohlédnu někdy v životě tom. A pohladit tě se mi nepovede,
jsi cizí teď, vzdálená, nepatříš mně. Jen pohádky přinášejí zlom... Važ si jich. Vyhojí duši náramně.
V. Přísahám, ženy zbožňuji vás, ať máte světlý i tmavý vlas. Ať ňadra malá, velká máte, hlavně, že studu nepoznáte
víc, než se sluší. Toť hlavní věc! Věřte mi, že zve se pitomec, kdož vybírá si mezi vámi. Kdo třídí na služky a dámy,
dělí vás na horší a lepší. Ženy jste všechny jedinečné, a to tvrdím v úctě k vám; ve vší.
Přísahám ženy, zbožňuji vás! Jste jako drahokamy sličné; mladičké, starší, znovu a zas.
XVII. Nechte mne dozpívat ty písně, jimž stejně nemůžete rozumět. Vždyť k pochopení nejsou tísně básníka, jehož přestal bavit svět.
Chřadnu a perem se podpírám, odmítám už i milovat ženy. Jen tu a tam poddávám se hrám s těmi, co v pajzlech jsou roztroušeny.
Miloval jsem, pil, nezřízeně žil, proto znám původ svých chorob všech. Přesto: kdybych se rána nedožil,
bude tak na rtech s jediným jménem! S tím tvým, lásko, s nímž dojde mi dech a příkryt jim budu pod kamenem.
XXI. V dopisu určeném mé ženě napsala jsi, ať si mě hlídá, zálety mi zapovídá, ale to trochu opožděně.
Předtím jsi přece ty byla tou, střežící každý můj krůček a za dotek ženských ruček vyhrožovala hned odplatou.
Ty bývalas po celá léta k pohledům jiných žárlivá. A v posteli pak tesklivá,
když čítal jsem ti romaneta. Rád ten tvůj úskok odpouštím. A doznávám: Bylas mi vším!
XXVI. Nemám se opravdu čím chvástat, umím jen trochu psát, víc chlastat a ženské střídat, jak noční pajzly. Jenomže potkal jsem větší hajzly,
ty vyskytují se v politice. Není jich míň, spíš čím dál více a stupňuje se jejich žravost. Neumí mít z živoa radost,
cpou si jen své bezedné kapsy. Že nechcípaj na kolapsy je tím, že mají dobrou péči.
Tyhle zrůdy znají jen sebe a svědomí je nezazebe. Čím tluščí břichy, mozky tenčí.
O autorovi, úspěšném básníkovi, esejistovi, žurnalistovi, nakladateli a politikovi se můžete dočíst více na:
Dnes představujeme dvě sbírky: Kapesní déšť a Z hvězdy pod okap, za které jejich autorka, básnířka a houslistka Eva Frantinová obrdžela na podzim 2011 cenu Unie českých spisovatelů.
Eva vstoupila do poezie v 70. letech 20. století sotva plnoletá. Dnes má na kontě ke dvěma desítkám knih. Její prvotina Noci bez hranic vyšla v Mladé frontě v roce 1979. Za sbírku Vzkaz bose stopy (Alfa-Omega 1999) jí byla v roce 2000 Masarykovou akademií udělena cena K. H. Máchy.
V „normální době“ by Eva byla slavnou spisovatelkou a děti by se o ní učily ve škole, zvaly by jí na besedy a ptaly by se jak se pozná, že „báseň klepe na dvěře“. Dnes si však doba žádá jiné pistolníky; na lyriku nemá nikdo čas ani peníze. Leda tak úšklebek. Naše doba je velmi prozaická macecha, co nás krmí geneticky upravenou tupostí, až už nám skoro chutná. A tak Eva píše dál do linek a notových osnov mimo Newtonův čas to, co žije, co cítí a co si myslí, včetně dobře mířených střel do těch řad, odkud by naivní našinec čekal když ne podporu, tak alespoň mlčení solidarity:
„Tuhle jsem si přečetla článek páně Hejzlara o neduživém těle současné literatury. Naše básně, knihy povídek, kritické studie, to všechno stojí na sto let a ještě starších kostech, které vržou snad ještě starší písně – Teréza Nováková je proti nám rockerka a Petr Bezruč literární pankáč na penzi! Někdo se nad tím možná zasmál, někdo zalitoval, další nás s chutí zašlápl i s celou Unií do země: stejně jste žili marně! Já zas měla chuť zajít do Optiky a koupit panu Hejzlarovi brýle a ve Svítidlech čtecí tabulku. Pěkně osvětlenou, takovou, která by byla krásným dárkem k vánocům a dá se připojit k notebooku. Až pojede vlakem přes Všestudy, mohl by si přečíst něco nejen ode mne, ale hlavně také od ostatních. Šťastnou cestu!” (Obrys-Kmen, 9. 12. 2011).
Sbírku Kapesní déšť vydalo v roce 2011 nakladatelství Printia. Z přebalu na nás mávají postavy Vojtěcha Koláříka a v útrobách v pravdě kapesní knihy si hoví téměř pět tuctů básní, které by kritika zařadila do šuplíku intimní lyriky, my normální smrtelníci do vlastních životů:
Dříví
Když tiskneme se k sobě já a ty objetí zapraská jako bys podpálil hranici nicoty...
Rozkoš před n. l.
Možná jsme zatoulané děti
-bez automobilů internetu
stíháme den po dni
a hlavy jak napité pivoňkové květy
k sluneční sprše obracíme – k létu.
Výzva
Jsem tvoje klika
kukátko
zvonek
živý pant
zavěš se na mne
když jsi sám!
Místo
Šetříme slovy
ale kdoví
zda ticho není básní
zatímco místo po nás zaroste
jako po zubu
v dásni...
Tři es
Nejsi snad prošlý jízdní řád:
steskem
starostmi
spěchem
přeškrtán?
Z hvězdy pod okap se dostanete s knížkou z edice Báseň na sobotu nakladatelství Periskop. Ihned, jak vezmete do ruky sbírku příjemného čtvercového formátu, bude vám jasné, že obálka pochází z dílny Františka Dostála. Až na jednu několikastránkovou skladbu obsahuje sbírka stručné několikařádkové verše/aforismy. I když tato forma není nová a prakticky nenajdete moderního básníka, který by se v ní nevyřádil, tudíž byste si mohli myslet, že útvar byl vyčerpán, že už toho víc není, co by bylo možné říci na pár řádcích. Při čtení Eviných aforismů budeteme mít úplně opačný pocit. Lehkost a přirozenost jejího psaní, moudrost skrytá, nebo lépe řečeno obsažená, v každém i v tom nejobyčejnějším okamžiku, v té nejprostší věci, jakoby jasně davály najevo, že jejich autorka je tady doma a že kdo umí, ten umí...
(Co vybrat, když nechci opsat celou knihu?)
Den pro Verdiho
Ach jak štěstí – opera
hrne se (pro nás) do pera...
Blázen
V útulně Trávník které zrezla petlice
Svalit se na zem
(pod hlavou básně –
-světlice)
Omluvenka
Nemohu přijít – jsem bohatý...
Rozpočitadlo
Jak po dálnici sviští kamiony vzpomeň:
kolik kol nahuštěných hořem
už tě minulo...
Maratóm
Srdce je v poklusu a život kříčí:
Ještě jedno kolo!
XXX
Co taje déle na jazyku
-zmrzlina
nebo vteřina?
První mail
Dopis ztratil písmena
Písmena papír
Parír ruce
Ruce šustění
Předělaná koleda
Život jde po ledu
Ztratil klíč od medu...
Až sytý hladovému uvěří
Co křičí němí
uslyšíme
Jak chodí chromí
uvidíme
Jak píše bezruký
přečteme si!
Přečtěte si! Nebudete litovat!
Jak knihu získat? Jako obvykle.
Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.compřípadně na vera.klontza@gmail.com
Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)