Astronaut v moři

Rukopis knihy Astronaut v moři (Αστροναύτης στη θάλασσα) se mi dostal do ruky před pár lety. Doporučil mi jej k přečtení renomovaný řecký básník Jorgos Kakulídys (česky: Pravda, co neexistuje, nakl. Orego 2006). Z otrhané papírové obálky, kterou mi dal, jsem vylovila svazek listů potištěných textem, jenž byl přeškrtaný, plný oprav a přepisů, vykřičníků, šipek a hvězdiček nejrůznějších barev. „Jak tohle přelouskám?“ říkala jsem si a čtení rukopisu odkládala a okládala... Až jednou jsem zase balíček rozdělala a nasedla na první slovo. Od té doby jsem astronautem v moři. Když jsem po několika hodinách docestovala na poslední  stránku,  jediné, co mě napadlo bylo, že jsem nikdy nic podobného nečetla. Ihned jsem kontaktovala jak Kakulídyse, tak autora spisku, že by sbírka měla vyjít česky.

Ilustrace z knihy

Doufám, až si knížku přečtete, budete se mnou souhlasit, že "Astronaut" měl štěstí, že jsem  se odhodlala náročný rukopis "přelouskat" a neodložila jej a autora neodbyla nějakou výmluvou.
Na podzim 2011 je můj záměr a přání staly skutečností a knížka vyšla česky jako 15. svazek edice Bášeň na sobotu v nakladatelství Periskop Příbram, které se velmi pečlivě a profesionálně rukopisu ujalo na základě grafického zpracování Karla Bialeka.

Astronaut v moři je básnická skladba odrážející myšlenky a pohled na svět Atéňana středního věku na prahu globální krize, který se ještě neztotožnil s osudem PET láhve a volil osud Astronauta v moři, sestavené do velmi volně navazujících básní či próz.

Autor a překladatelka

Autor, hudební skladatel Tásos Meletópoulos se narodil v roce 1956 v Aténách, kde dosud žije. Od roku 1995 vydal několik sbírek básní a povídek (např. Nerozhodný, Barometr, Průhledný motýl), dva romány (Walli, Jsi na řadě) a knihu pro děti (Žabák Brady). Jeho knihy byly přeloženy do angličtiny a japonštiny. Spolupracoval s významnými skladateli jako např. Manos Chatzikakis (autor Dětí z Pyrea).

Meletopoulova hudba

Ale nechme promluvit autora či Astronauta v moři, jak je vám libo:

           

„Chtě nechtě dýchám hnilobný vzduch, zatímco opouštím pořádek absolutního kapitalizmu, ve který jsem bezmezně věřil. Po staletích dovoluji sám sobě myslet a mít přání která když se splní  zboří pevnosti. (...)

Hledám vše, co by mi odlehčilo na tomto světě, který rodí stále krvežíznivější bojovníčky.(...)

v

Chápe se provazu a trhá s ním silou.

Malý zvon se houpe a zvoní.

Křižácká věž kdysi mocná

padá na kolena.

Svatá Marina ozdobená bazalkou a třemi nachovými růžemi

stojí před vchodem.

Meče zapomenutých rytířů hluboko v zemi

potřísněné starou krví nepřestávají bojovat,

aby se konečně dočkaly klidu.

Zapaluji svíčku.

Mlžný obláček kolem plamene.

Ruka vystupuje z nehybné ikony

a pomáhá jasu stoupat do tmavé výše.

Kostelní pěvec s byzantskou nehybností prosí za vyslyšení.

Dva tisíce let stejná modlitba.

Císaři, mniši s monstrancemi,

muži, ženy, děti,

světci,

rozkvetlé lilie na svahu století.

Bože, smiluj se!

Kde je zbabělci konec...

v

Když si vybíráš místo v životě,

postav se na místo záchranáře.

Zůstaň věrný naději.

Tam jsou všechny trofeje.

Nehledej zbytečně žádnou zkratku.

Otoč se směrem k měsíci a zůstaň mlčky.

Ticho přináší osvěžení.

Záchranáři,

než skočíš do vody,

stoupni si na místo toho, pro kterého skáčeš.

Jinak jej nezachráníš.

v

Špiním si srdce, kamkoliv jej položím.

Seschlá višeň přilepená k zemi.

Krev, plíseň, červi, masařky hladové.

Na kmenech i větvích

malé zelené housenky stočené do obloučku.

Sestoupí do hlíny,

aby se znovu zrodily.

Obloho, svítíš žlutými listy.

Andělé naloženíí cizím utrpením si vychutnávají

svou dobře placenou moc.

Všechno je jim lhostejné.

Umí jenom chtít.

A dělají to dobře.

v

Nedlužím nic a nikomu.

Kromě osudu, co mě živí.

v

Pod kůží mi žije drak.

Pokud se neumoudří, je se mnou ámen.

v

Nespočetněkrát jsem se zachoval jako slepice.

Zaútočil jsem jako had.

Štěkal jako pes.

Pohádal se jako kohout.

Přilepil se jako pijavice.

Schoval se za vlastní prst jako pštros,

co vyhrabává jamku, aby tam nacpal svou pitomou hlavu.

Kolikrát jsem chápal život jako sup a požíral nahnilé maso svých obětí.

Nespočetněkrát

jsem byl roztrhán na kusy lidskými hyenami.

Byl jsem uvězněn jako lev v kleci.

Vyl jsem beznaděj jako šakal.

Plaval jsem.

Létal jsem.

Vykopal jsem v zemi tunel jako krtek a vrhl se tam,

abych se ukryl, abych se zachránil.

Nespočetněkrát

jsem se cítil jako žíznivý

                                    osel.

v

Již od prvního okamžiku,

necitelný čase,

jsem si tě zamiloval jako blázen.

Nalepil ses na mě.

Vlekl jsem tě s sebou po celá staletí.

A ty?

Bruslíš a bez slitování

ostrými noži

vyrýváš do nevinnosti

krásu.

Zatímco jsem pevně sevřený ve tvém objetí,

pyšníš se nesmrtelností

a předáváš mě smrti.

v

Velevážený občane,

břicháči obchodníku, zemědělče, zelináři,

horlivče každou neděli v kostele obalený v nóbl obleku.

Lakýrky naleštěné, kolínská laciná.

Tvé bratrstvo ze všech sil a se vší elegancí živí klam,

že toto místo ti patří, že svět vám patří,

že Ježíš Kristus se nechal ukřižovat pro tebe,

že bohorodička zůstala pannou, protože tys tam nebyl.

Ubohý pokrytče,

Šíříš všude své peklo.

Tam, kde nemocné ženy, zloději, vrazi a sobci

prosí o odpuštění,

se provokativně znuděný protahuješ.

Kryso!

Místo, abys plakal sám nad sebou, soudíš ostatní.“

v

To je konec pomyslel jsem si,

ale z prudkého pohybu se její světlo rozletělo do tisíců plamínků,

V ten moment padl netvor

a zavládlo světlo.

(Text  : Věra Klontza-Jaklová)

Tásos Meletópoulos

Astronaut v moři
Překlad z řeckého originálu, redakce a ilustrace: Věra Klontza-Jaklová
Foto: archiv autorů
Fotografie obálky: Karel Bialek
Vydavatel a tisk: Zdenka Brožová, PERISKOP, Hluboš 133
V edici Báseň na sobotu, svazek 15.
ISBN 978-80-87077-18-4