Vrchol
V zamrzlých polích Antarktidy
jediné, co chybělo,
bylo Slunce,
kterého bylo přemíra jenom na Sahaře.
V horku a tichu pouště
jediné, čeho se nedostávalo,
byla vláha,
které byl nadbytek pouze v Amazonii.
Ztracenému v ráji Amazonky
jediné, co chybí
jsou horské vrcholy,
jichž je nadbytek pouze v Himalájích.
Teď, když stojím na nejvyšším himalajském
štítu a rozhlížím se kolem,
vidím,
že nemá smysl snít o něčem jiném.
Na absolutním vrcholu
absolutní bezpečnost a klid,
hmatatelné a ničím nerušené.
Takže tady můžu
umřít...
...na samotu.
Proto...
rozhodnu-li se žít,
jediný možný způsob je
sestoupit dolů.
Chuďas u soudu
Nezávislí pozorovatelé předvídají,
že alespoň jednou za život budu mít pravdu.
Jaký obličej bude mít moje pravda?
Jak bude stará?
A peněženka?
Prázdnou nebo plnou ji bude mít?
Jsem si jistý,
že slova na mou obranu
budou vypůjčena z jazyků, co se s nimi dávno nemluví.
A to proto, že prozatím
neexistuje žádný srozumitelný slovník,
co by mě ochránil.
Vidíte tedy,
ta moje pravda bude velmi stará.
Vědci, kteří uslyší mou obhajobu,
ji budou zkoumat
jak mrtvolu,
s jejímž nálezem nepočítali,
jenž jim spadla na cestu
za hvězdnou kariérou.
Stačí, když se zaměří na leb
plnou nápisů o životě,
co se ztratil.
Zde je jasně a bez sebeklamu řečeno,
že společně s lidmi zklamalo i slunce.
Nedokázalo se rozhořet světlem,
které by stálo za to, aby jej dostali
smrtelníci,
smrtelníci jako já.
A tenhle chaos
jak z jiného světa, chaos
z moudrosti kdoví kterého hmotného boha,
bude darován nám všem.
Co to ostatní...
Hrudník... klouby... obratle...
Od té doby, co se dozvěděli tu černočernou zprávu,
že bozi spravedlnosti nikdy neexistovali ani v legendách,
zklamání z nesmyslnosti světa,
pochopili, že drželi při životě
samotné peklo.
A co se týče naděje...
...snů
...citů
a jiných řeckých cností?
Pravděpodobně
jak beznadějný bezdomovec
jsou všechny schoulené kdesi uvnitř nás.
Ale soudce nic takového nezajímá.
Řecké cnosti...
Pravdy duše...
Soudci si žádají hmotných důkazů,
konkrétních,
hmatatelných.
A já i tentokrát
vypadám tak uboze,
protože moje pravda je bohužel
věčná.
Básník Elias Fukis pochází s Epiru, ale žije v Athénách.
Kniha "Příběhy jednoho z bezvýznamných bohů" je osobitým pohledem na chod dnešního světa. Jednotlivé básně na první pohled připomínají biblické nebo antické mýty, ale i přesto je zřejmé, že se jedná o autorův syrový bezprostřední prožitek. Jejich pesimismus odráží stav země v předvečer krize.
Sbírka vyšla poprvé v Řecku v roce 2007 a byla přeloženo do Angličtiny a Italštiny.
České vydání je naplánováno na druhé čtvrtletí 2012.
Prozatím můžete navštívit autorův zajímavý blog: http://cosmopoems.blogspot.com/
Žádné komentáře:
Okomentovat