S Aretusou do Středomoří, přes oceán, do minulosti i do lidských duší

"Izabelo, proč jsi mi nikdy nevyprávěla, jak a proč jsi se dostala do Kanady?" Otázku jsem položil jen tak, jak mi přišla mimovolně na mysl. Předpokládal jsem nějakou banální odpověď a netušil jsem, co by mohla rozpoutat.

"Proč to chceš vědět? Protože jsi se rozhodl se mnou žít a nevíš s kým máš tu čest? Nebo proto, že ty jsi mi vyprávěl skoro všechno?"

"Podezíráš mě neprávem. Znám tě natolik, že bych své rozhodnutí stejně neměnil, ale prostě jsem si troufnul ze zvědavosti se zeptat. To zároveň neznamená, že mi musíš něco říkat," polekala mě Izabelina reakce.

"Já jsem přeletěla oceán, abych zapomněla, a ještě nedávno jsem si nemohla ani omylem pomyslet na to, že bych někomu dobrovolně vyprávěla, co se stalo před mým rokem nula, ale teď, teď mám docela chuť. Navíc ty to musíš znát. Je to ale dlouhá historie. Naučila jsem se s tím žít a můžu to podat s nadsázkou a bez emocí, jakoby se to přihodilo někomu jinému.  Dřívě, pokaždé, když jsem byla v krajní nouzi nucená se o tom jen zmínit, snažila jsem se ospravedlnit a za každou cenu zdůvodnit, že já jsem jednala správně a ostatní byli špatní, ale uvnitř jsem tušila, že to není až tak jasné."

"Počkej, dej mi šanci, abych taky něčemu rozuměl. Měla jsi nějaký průšvih?"

"Průšvih?! Tak tohle slovo nevyjadřuje vůbec nic. Poslední  průšvih jsem měla v deseti letech, když jsem se pokusila vykouřit pod peřinou dědečkův doutník. Zbořila jsem svět!"

"To asi trochu přeháníš."

"Bohužel ne. Někteří poznamenaní se z toho už nevzpamatovali a těm, co ještě chodí po světě, nechalo to mé správné jednání pěkné jizvy."

"Takový je paradox života. Jak je to přísloví o cestě do pekla dláždné dobrými úmysly," chtěl jsem zlehčit Izabeliny výroky, ale uvnitře jsem byl napnutý jako struna. Jelikož Izabela málokdy přehání, byl jsem si jistý, že si vyslechnu neuvěřitelný příběh," říká Jannis v knize Aretusa, jejíž sepsání bezprostředně inspirovala písnička   Aretusa (hudba: J. Spathas, slova: J. Joanýdys, interpretace M. Lidakis)...

Hledal jsem tě v zemi andělů,

tam, kde žije sen

od nikdy do nekonečna,

celou věčnou chvíli.

Na ztracené křižovatce světa

tam, kde žije sen

dej mi jeden polibek

...jenom jeden.

Ach žijeme my lidé uprostřed ničeho  

Když se sami sobě začneme ztrácet

najednou narostou nám fénixova křídla.

Ach, viděl jsem tě jednou ve snu

jako Aretusu s rusými vlasy.

Tajně vyšplhám na tvůj balkón...

Jednou u starobylé studny za měsíční noci

tam, kde žije sen

jsi mi dala jedno pohlazení

a jedno požehnání

A já tě teď hledám - odhodlaný - až do konce času

na samém počátku nebe

s tuláckou písničkou na rtech.

Nikdy tě nepřestanu hledat.

Ach žijeme my lidé uprostřed ničeho

Když se sami sobě začneme ztrácet

najednou narostou nám fenixova křídla.

Pokud byste rádi získali více informací o novele Aretusa (Orego 2007), nabízíme recenzi prof. M. Bátorové, publikonou v Obrysu Kmeni 2010, č. 29. http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2010&cis=29&cl=05

_________________________________________________________________

Jak knihu získat?
Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha stojí 90 Kč, 37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

Κýchání do sazí

“Koho dnes zajímá poezie?“

„Co že jste to přinesl? Básnickou sbírku? To jste se asi zbláznil. To dnes nikdo nekupuje.“

„Poezie je mrtvá.“

...určitě už vás tahle a nebo podobně očastoval některý z  osvícených nakladatelů či knihkupců. Jsou ve svých závěrech dokonce tak přesvědčiví, že tomu i sami začínáme věřit a už je  svými rukopisy příliš neotravujeme. Píšeme dál, mající jakési zvrácené nutkání, ale už snad ani nedoufáme, že by naše tvorba mohla někoho oslovit nebo učinit něčí život bohatší, lepší či příjemnější. Ale já jsem přesvědčená, že tomu tak není (komentář možných příčin si nechám na jindy).

Prostřenictvím fb mě pozval novinář a básník Lukáš Trejbal na poeticko-hudební pořad Kýchání do sazí, který se konal v Nymburce 14. ledna v kavárně U Strejčka. Jednalo se o autorské čtení básníků a spisovatelů z Nymburka a okolí. Tento pořad koncipovaný jako autorské čtení pořádá tato "parta autorů" již po deset let. Krom toho, že jsem strávila příjemný večer, jsem byla velmi překvapená z hojné účasti a stále dokola jsem počítala obecenstvo. Pořad trval přes čtyři hodiny, takže ani nejsem schopná vypočítat, kolik lidí se za večer vystřídalo, ale v sále, kde bys slyšel špendlík spadnout na zem, sedělo na 50 stálých posluchačů, většinou mladých lidí, kteří pozorně naslouchali a dobře se bavili. Sama jsem přišla pozdě a nezbylo na mne než místo ke stání.  

Lukáš Trejbal 

Hlavním duchem večera byl již zmíněný Lukáš Trejbal. Své texty představili také Pavel Zdražil, Ondřej Óňa Urbanec, Kristian Holan, Michal Plavec, Olga Havránková a Venca Herčík.  Jedná se o jádro skupiny básníků soustředěných kolem webových stránek Kýchání do sazí: www.kychanidosazi.webnode.cz. O příjemnou hudbu se postarali skupina Lahoda a Richard Hanus.

“Šanci publikovat svou poezii a prózu začínajícím nebo méně známým autorům, a to samozřejmě zdarma, nabízí už několik měsíců internetová stránka www.kychanidosazi.webnode.cz. Stránka vznikla v Nymburce v okruhu neformální skupiny místních a okolních autorů, kteří se už řadu let setkávají v pořadu s názvem Kýchání do sazí, prostor ovšem nabízí všem amatérským literátům bez ohledu na místo bydliště nebo věk. 

„Tato webová stránka slouží k prezentaci literárních počinů autorů, kteří nestojí o velkou slávu, ale přesto by se rádi o své myšlenky podělili se čtenářskou obcí. Jinak řečeno, je určena těm, kdo nemají možnost své autorské výtvory publikovat nebo ji i mají, ale prostě nemají dost odvahy, času, nebo energie prezentovat se jinde. Odkud jsou, není rozhodující, “ upřesnil správce stránky Ondřej Urbanec.

Již nyní si můžete na tomto webu přečíst tvorbu čtrnácti autorů z především Nymburska, ale i Prahy nebo Hradce Králové. Autoři stránky neslibují, že publikují úplně všechno, podle Urbance je ale prý redakční rada poměrně tolerantní. „Je jasné, že tvorba musí splňovat nějaká minimální literární a jazyková kritéria. I když jsou našimi literárními vzory také autoři, kteří nepřistupovali ke čtenářům a konvencím zrovna s velkou pokorou, rozhodně nepublikujeme materiály, které jdou za hranici slušnosti nebo podněcují k jakékoliv formě xenofobie. Zatím jsme ale nikoho neodmítli,“ tvrdí. 

Kontakt a podmínky k publikování najdou zájemci na www.kychanidosazi.webnode.cz," uvádí o těchto zajímavých stránkách Lukáš Trejbal ve svém článku na http://nymbursky.denik.cz/kultura_region/kychnbk-nymburk20120116.html

V sobotu večer jsem se přesvědčila, že upřímná tvorba své čtenáře, posluchače a diváky má a to i přes překážky, které dnes slovesnému umění neúnavně staví „neviditelná ruka trhu“. Zároveň je velmi potěšující, kolik lidí poezii píše, kolik lidí ji považuje za způsob vyjadřování a kolik  kvalitních tvůrců se téměř nepozorováno pohybuje mezi námi. Problém je v tom (a nebo je to štěstí),  že  tržní pravidla prostě jinak působí na normální lidské mozky a úplně jinak na „yuppies“, kteří by rádi určovali obsah našich kapes i životů.

Nezbývá než dodat, že tento festival poezie, který svůj věk již okřížkoval, dokládá nezištnost a oddanost výše zmíněných tvůrců. Astronaut v moři se zavazuje, že v dohledné době připraví výběr z jejich tvorby a i příští leden bude vát do sazí ze všech sil. 

Život a dílo Vítězslava Nezvala

Výbor národní kultury v Brně 

Vás srdečně zve na pořad 

"ŽIVOT A DÍLO VÍTĚZSLAVA NEZVALA"

BADATELSKÁ PRÁCE, NOVÉ POZNATKY

Autor pořadu: PhDr. Milan Blahynka, CSc. 

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=351

Pořad uvádí: Ing. Bohumír Pospíšil

Pořad se koná v pondělí 23. ledna 2012 v 17,00 hodin

v prostorách Café FALK Brno (http://www.falkcafe.cz/), Gorkého 12

(tramvaj ul. Veveří, výstup zastávka Grohova)

Dobrovolný příspěvek

Foxtrot ze hry Osvobozeného divadla "Ze soboty na neděli", ke které scénář (včetně písňových textů) napsal Vítězslav Nezval:

Pozdrav z Brna

"...Kdybych ještě kdy v životě dostal možnost uspořádat antologii z české moderní poezie a směl bych do ní vybrat jen sto básníků, nzaváhal bych ani vteřinu a z Marie Veselé bych zařadil nejednu báseň.

Kdybych si konečně splnil "svůj sen" sepsat svou Poetiku moderní české poezie, byly by v ní příklady z Marie Veselé u velice mnoha pojmů, u všech  možných typů výstavby verše a básně, u většiny figur opakování slov, rýmů, asonance, u čarování s přesahy, u umění užít funkčně hovorového obratu obratu atd. 

A kdybych byl uznán za hodna sestavit čítanku, básně Marie Veselé by my garantovaly, že by tu školní četbu dětstvo bralo.

To vše se mi jistě nepodaří. Ale jsem si jist, že Marie Veselá v antologiích, čítankách a knihách o poezii bude, jen co se už konečně přeženou vichřice hnusného hněvu, hlupácké nenávisti a tyranie tzv. volného trhu. A už teď vyhlížím moudrého nakladatele, který pochopí, že pouhý výbor  z této básnířky vůbec nestačí," napsal o Marii Veselé literární kritik Milan Blahynka (Obrys-Kmen 2010, č. 15, celá recenze: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2010&cis=15&cl=04).

A je to tak, Marie Veselá hraje v české poezii první ligu, jenže z pohledu mocných za špatný tým... 

Básnířka je členkou Unie českých spisovatelů a zakladajícíc členkou Výboru národní kultury.Narodila se v Třebíči, v Jihlavě absolvovala zdravotní školu, ale přes čtyři desítky let žije v Brně, kde organizuje nádherné kulturní akce. První básně publikovala v regionálním tisku v druhé polovině 60. let 20. století v regionálním tisku. Od roku 1990 publikuje v Haló novinách, Naší pravdě a Obrysu-Kmeni, Echu, Zpravodaji VNK Lípa. Je zastoupena v Almanachu UČS "Na druhém břeh." Vydala téměř desítku básnických sbírek, které (naštěstí pro autorku, ale bohužel pro nás), jsou definitivně rozebrané. Dosud je k mání několik svazků výběru s díla "Básně a Písně". Knihu vydalo nakladatelství Balt-East v roce 2011 a zde je malá ukázka:

Vzkaz malému princi

Až se vrátíš zlatohlávku, 

zase na zem,

bude možná hodina s půlnoci, 

kdo otevře ti?

Zavřenými dveřmi budou se tě ptát,

čí jsi dítě

a jsi-li bílé pleti.

Děti tou dobou spí

a dospělí jako vždy

nemají čas.

Byznysmen počítá kupony a akcie - 

už zas.

Ti, co mají mnoho,

chtějí víc,

druzí mají málo chleba -

už zas.

Jen milenci, básníci

a děti ještě věří,

že je lásky třeba.

Až po tobě se budou ptát,

řeknu jim:

Bylo tu dítě

a mělo strach,

bylo tu dítě,

odešlo za vrátka,

bálo se, že tělo ulijí mu

z pozlátka

a v brokátu

posadí ho na oltáře.

Půjdete-li ho hledat,

nespěchejte zase,

postůjte pod hvězdou - 

vždy přichází z hvězdy

dítě zlatovlasé. 

Zrání

Noc co noc

padají jablka

v našem sadě,

kde končí věčnost

zrání,

kde končí čas,

kdy končí čas,

kdy jsou plody zralé

na trhání.

Každá noc přidá

trpkou kapku

do poháru,

každá noc sčítá

neúprosně

léta zmaru

i šťastná

vinobraní.

Duní jablka nocí

v našem sadě,

i když pravda a čest

putují

světelnými roky,

čas, čas

zrání se blíží

rozhodnými kroky. 

Žalm 20. století

Vědecký

odhad

říká,

že 

čtyři tisíce

sedm set

 životů

denně

spálily

pece

v Osvětimi,

celkem 

pět miliónů,

kdes byl - 

ó Pane?!

Zpěv velryb

Andělé hlubin,

jste echo vesmíru,

vaše tajemné výkřiky

jsou vzkazy

z dávných hvězd,

jejich meteory

vyhasly jako

slzy

na dně moří,

předáváte poselství

v čase,

který hoří. 

Oslovíte ty,

jejichž srdce

jsou ztvrdlá jako struska,

nebo znovu

a znovu budete

umírat v infernu

na pobřežích -

náš lidský čas,

náš neúprosný čas

běží  běží.

Andělé

Přála jsem si

v skrytu - tiše,

by bůh sestoupil už

ze své výše.

Dnes vím,

(a není to

o lidské pýše),

že to možné není.

Zázraky se ale dějí,

andělé k nám 

odcházejí,

andělé k nám 

přicházejí,

abychom my,

až zvednem hlavu,

až se cosi změní,

našli jejich stopy

v blátě, u spálené chýše,

ve sběhu,

v každé době,

 ikdyž slunce sotva dýše -

a pak také někdy,

div se, světe,

sami v sobě. 

_________________________________________________________________

Jak knihu získat?
Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha stojí 124 Kč, 37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

Řecký ostrov v Ostravě

Časopis Řecké obce v Praze "Kali méra" (Dobrý den) v č. 62/2011 otiskl recenzi na poslední (třetí v pořadí) CD ostravské skupiny "Nisos" (Ostrov). Aniž byste znali řecky, či měli nějaký speciální vztah k Řecku nebo řecké kultuře, nepochybujeme, že vás hudba a písně několika mladých muzikantů zaujmou.

Hudbu ke všem písním složil potomek řeckých poválečných imigrantů klarinetista Nikos Kuluris. Jeho hubda je velmi osobitá, i když svůj původ rozhodně nezapře. 

Velmi působivé verše pochází z dílny  všestranně talentované malířky Sofie Prusali, dcery známého skladatele a zpěváka Epanastatise Prusalise. Sofia také většině písniček propůjčila svůj nezaměnitelný hlas.  

Další výborný hudebník, který přiložil ruku k dílu, je mezinárodně uznávaný hráč na buzuki Vangelis Vasilákos (bratr E. Prusalise). Kromě jeho hry na buzuki uslyšíte na nahrávce i jeho hlas. 

Hudenbí skupinu Nisos doplňují i další výborní hudebníci: Tomáš Rossi (zpěv, perkuse), Jannis Jatagantzidis (krétská lyra), Milan Bátor (kytara, krétská loutna, mandolína), Přemek Mixa (kontrabas). Na představované nahrávce se podílelo také několik hostů: Teraza Niku (kanun - náslroj podobný cimbálu, jenže drnkací), Emre Akal (zpěv), Nikolaos Grigoradis (trubka), Ondřej Kyjonka (trombón). 

Skupina Nisos realizuje své skladby prostřednictvím tradičních hudebních nástrojů z Řecka, egejských ostrovů a Malé Asie. Nevyhýbá se ani vlivům hudby turecké a arabské. Často spolupracují s hudebníky z jiných zemí, jako je právě Řecko, Turecko, Izrael ad. Jejich cílem je budovat mosty mezi různými, odlišnými lidmi, kulturami, národy i jazyky prostřednictvím hudebního výrazu, což se jim podle našeho názou  daří beze zbytku. 

Finální podoby skladeb jsou výslekdem společné tvorby, dotvořování a úprav. 

Pokud jste z Ostavy a okolí, nebo se do Ostravy chystáte, stojí za to navštívit některý z hudebních večerů této skupiny v nádherném prostředí taverny Agiu Georgiu (http://www.agiu-georgiu.com/) na zámku Ostrava-Poruba. Rozhodně nebudete litovat...

Prozatím si vychutnejte si dvě ukázky:

Vlny krétského moře  (Tis Kritis ta kymata)

Země žíznivá

slzami kropená 

slzami a vlnami

širého moře.

Posvátné stezky

na horách

v jeskyních

květy citronovníku.

Vlny krétského moře

píší básně

na kámen skal

i do srdcí.

Božské kroky

sny, vášně a pocity

vítr Kréty

roztančil olivovníky.

(překlad řeckého originálu VKJ).

 

Turecko-řecká píseň:

Vyhlížím z okna,

abych tě zahlédla

a potěšila se pohledem 

na tvou krásu

co mi v srdce oheň rozžala...

(překlad  úryvku z řeckého originálu VKJ)

Malba: Maria Prusali

Nikdy neříkej rákosník,

rozčílil se na mě můj otec před více než 30 lety, když jsem si dělala legraci s vietnamských dělníků, které moji rodiče učili česky. "Ještě jednou tě uslyším takhle mluvit, tak si mě nežádej. Víš, že tihle kluci přišli rovnou z války? Ze většina z nich ztratila rodinu, přátele, sousedy? Že po celý svůj život neviděli nic jiného, než umírat lidi? Za války  se narodili a nezažili nic jiného než válku. V jejich zemi nezůstal kámen na kameni..." Otcova řeč na mě zapůsobila, ale i tak - patrně ovlivněná evropským elitářstvím - jsem si řekla, když se mi knížka Ho Či Minových básní dostala do ruky: Tak tohle nečtu. Nakonec jsem ji vzala na milost a dobře jsem udělala. Deník z vězení je vlastně zápisník, v němž Ho Či Min shrnul básně napsané v čínském vězení od podzimu 1942 – 1943, tedy v době, kdy byl zajat Čankajškovci. Básně byly napsány klasickou čínštinou a až v 60. letech 20. století přeloženy do vietnamštiny. Některé z básní byly publikovány na stránkách Tvorby, v Květech, Obrysu-Kmeni, Rudém Právu. Překlad, který se opírá o vietnamskou verzi připravil Duong Tat Tu, bohemista, překladatel, člen Svazu vietnamských spisovatelů a Unie českých spisovatelů. Některé básně přeložil Jan Noha a Karel Sýs, který se také ujal redakce sbírky, jenž vyšla v nakladatelství Periskop, v edici Báseň na Sobotu, coby 17. svazek v roce 2011. Působivé ilustrace vytvořila Barbora Vykysalová. Kniha vyšla díky přispění Svazu Vietnamců v ČR. Velmi dobře působí dvojjazyčná předmluva i doslov (v češtině a vietnamštině), stejně jako tituly básní v obsahu jsou uváděny v obou jazycích.

Básně na mě zapůsobily svou postotou a psychickou silou svého tvůrce, protože „psát verše ve vězení! Jaký to úděl pro svobodnou duši, když se nemůže vymanit z těla, je s ním srostlá, jako je seismograf spojen se zemí, jež se zachvívá v křečích.

A tělo je mučeno – hladem, žízní, zimou, vlhkem, nedostatkem soukromí. Za všechno se tady platí – za světlo, za tmu, za probdělou noc i za ráno, které přináší novou tmu, ještě horší, protože viditelnou.

Promarněný čas? Není promarněn. Duch se vysmívá okovům i věznitelům. Duch, který má svůj cíl, který má co říci. Poezie se rodí v nepohodě, za teplou pecí se daří leda prázdnotě. Jako magnetická střelka i v bouři neúnavně ukazuje k severu, nedá se duch oklamat protivenstvím a věrně míří k pólu určenému osudem.

Ho Či Min ještě dříve, než se stal politikem a osvoboditelem svého národa, byl básníkem. Vězněm a básníkem. Nešťastná země, která uvrhuje básníky do žaláře, ale š´tastný národ, jenž se nechá vykoupit básníkem.

Zvláště dnes je básníků třeba jako soli. Obzor znejasněl, lidé znejistěli... jako bychom se pohybovali v hustém mléce.

Básník není slepý, vidí, co neviděli jiní. Ochraňuje, co jiní zapomněli. Tuší zítřek, zatímco jiní přestali věřit včerejšku a žijí jen pro ten dnešní den,“ píše na úvod K. Sýs. 

Patří "k dobrému tónu" v "civilizované" české kotlině dívat se na Vietnamce zvrchu. Jen málokdo si uvědomuje, co si tato země prožila, jak dlouho trval osvobozenecký boj a kolik obětí leží podél této cesty.  Tato země s historií sahající hluboko do prehistorie, bojovala  proti čínské nadvládě  po několik desetiletí 2. poloviny 19. století. Číňany však vystřídala francouzská koloniální vláda. Vietnam patřil do Francouzské Indočíny. Druhá světová válka ve Vietnamu byla ve znamení bojů  mezi Japonskem a Francií. Vietnamský lid bojoval za samostatnost a sebeurčení, proti všem okupantů. V severním Vietnamu zvítězilo osvobozenecké hnutí vedené vietnamskými komunisty a zbavilo se francouzské nadvlády, která udržela své pozice pouze na jihu země. Vůle vietnamského lidu byla ignorována i samotným OSN. V roce 1954 došlo na základě ženevských dohod k rozdělení země a příslibům o budoucím jednání o znovusjednocení. V celém Vietnamu však stále probíhal osvobozenecký boj proti francouzské nadvládě a revoluční proces. Tento rozpor mezi snahami velmocí a vůli lidu vedl k vietnamské válce, kdy se na pomoc Francii kromě jiných zemí rozhodně postavily Spojené Státy, jenž převzaly iniciativu a ve Vietnamu válčily po celých 11 let od roku 1964 do roku 1975. Nikdy Vietnamu oficiálně nevyhlásily válku a krutosti, jenž páchaly otřásaly a dosud děsí celý svět. Americká intervence vzbudila v samotných Spojených Státech vlnu odporu a od 2. poloviny 60. let byly demonstrace za mír na denním pořádku. 

Válka skončila vítězstvím vietnamské revoluce a sjednocením země. 

Dnes je Vietnam jednou z mála socialistických zemí. 

Bohužel současné informace o Vietnamu se snaží degradovat hrdinství vietnamského lidu a zjednodušit století trvající konflikt národa bojujícího za právo na sebeurčení se světovými velmocemi na boj Američanů proti vietnamským komunistům. 

Ukázka z knihy: 

SPOLUVĚZEŇ HRAJE NA FLÉTNU

Hlas domova se ozval ve vězení.

hlas domova.

A v teskný zpěv se mění ve vězení

hlas domova. 

Za horami, za vodami,

žena po schodech vzhůru jde.

A vzpomíná a touží po něm

a myslí na vězně.

S LUNOU

Ve vězení není vína, ani květu žel.

A venku je krásný večer, prožít bys jej chtěl.

Člověk vzhůru, vzhůru k luně tichým oknem vzhlíží.

Luna v okno básníkovo hledí dolů mříží. 

PŘÍTELOVA ŽENA NA NÁVŠTĚVĚ U SVÉHO MANŽELA VE VĚZENÍ

Muž a žena stojí proti sobě,

rozdělenyy pruty železnými.

Blízko sebe, ale přece stojí,

jakby moře bylo mezi nimi.

Očima se domlouvají spolu,

ale ústa zůstávají němá.

napadaly slzy do rozmluvy.

Lidé, jak je nešťastná ta žena. 

"VE VIETNAMU JE PUČ"

PODLE ZPRAVODAJE LISTU JUNG-NING

lépe je padnout, než být otrokem.

Plamen revoluce všude zazáří.

Soudruzi v boj jdou smělým útokem.

Mne srdce bolí, já jsem v žáláři.

SÁM K SOBĚ

Zima musí skončit, musí roztát led,

aby bylo jaro, aby motýl vzlét.

Nešťastné dny, kdy jsem zavřen do cely,

srdce neoslabí, ale zocelí. 

_________________________________________________________

Jak knihu získat?

Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.

Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha Deník z vězení stojí 120 Kč, 

37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

Psát trny a šťávou z rudých růží

Astronaut v moři Danielu Strožovi:


Danieli, Danieli,
sonet číst jsme zapomněli.
Prý zaostalá forma to je,
dnes už tak nikdo nemejluje.


Danieli, Danieli,
všichni jakous Lauru měli.
Kdo by to však přiznat chtěl,
ten by z kola vyletěl.


Tomu se dnes nehoví,
ukázat se v lidském hávu,
že máš srdce, tělo, hlavu...


Správný občan dobře ví,
co je dneska sto-pro-in:
...Kastrovaný cherubín.

Daniel Strož čtenářům:
(ukázka ze sbírky "Psát trny a šťávou z rudých růží" s podtitulem "Sonety", obsahující 43 číslovaných básní, jenž vyšla v nakladatelství Periskop v roce 2011, s ilustracemi Františka Doubka, v redakci Karla Sýse)


IV.
Nečekám, že bys mě ještě poznala,
léta jdou, časy se nevrací.
Nejen tvou vinou láska nám přezrála,
jen tobě však byla legrací.


Nečekám vůbec, že by ses změnila,
vždyť odešlas kamsi za štěstím.
Někam, kde všechny své sny sis splnila; 
kam přijít lze s novou pověstí.


Nečekám už, že do tvé tváře bledé
pohlédnu někdy v životě tom.
A pohladit tě se mi nepovede,


jsi cizí teď, vzdálená, nepatříš mně.
Jen pohádky přinášejí zlom...
Važ si jich. Vyhojí duši náramně. 


V. 
Přísahám, ženy zbožňuji vás,
ať máte světlý i tmavý vlas.
Ať ňadra malá, velká máte,
hlavně, že studu nepoznáte


víc, než se sluší. Toť hlavní věc!
Věřte mi, že zve se pitomec, 
kdož vybírá si mezi vámi.
Kdo třídí na služky a dámy,


dělí vás na horší a lepší.
Ženy jste všechny jedinečné,
a to tvrdím v úctě k vám; ve vší.


Přísahám ženy, zbožňuji vás!
Jste jako drahokamy sličné;
mladičké, starší, znovu a zas.


XVII.
Nechte mne dozpívat ty písně,
jimž stejně nemůžete rozumět.
Vždyť k pochopení nejsou tísně
básníka, jehož přestal bavit svět.


Chřadnu a perem se podpírám,
odmítám už i milovat ženy.
Jen tu a tam poddávám se hrám
s těmi, co v pajzlech jsou roztroušeny.


Miloval jsem, pil, nezřízeně žil,
proto znám původ svých chorob všech.
Přesto: kdybych se rána nedožil,


bude tak na rtech s jediným jménem!
S tím tvým, lásko, s nímž dojde mi dech 
a příkryt jim budu pod kamenem.


XXI.
V dopisu určeném mé ženě
napsala jsi, ať si mě hlídá,
zálety mi zapovídá,
ale to trochu opožděně.


Předtím jsi přece ty byla tou,
střežící každý můj krůček
a za dotek ženských ruček
vyhrožovala hned odplatou.


Ty bývalas po celá léta 
k pohledům jiných žárlivá.
A v posteli pak tesklivá,


když čítal jsem ti romaneta.
Rád ten tvůj úskok odpouštím.
A doznávám: Bylas mi vším!


XXVI.
Nemám se opravdu čím chvástat,
umím jen trochu psát, víc chlastat
a ženské střídat, jak noční pajzly.
Jenomže potkal jsem větší hajzly,


ty vyskytují se v politice.
Není jich míň, spíš čím dál více
a stupňuje se jejich žravost. 
Neumí mít z živoa radost,


cpou si jen své bezedné kapsy.
Že nechcípaj na kolapsy
je tím, že mají dobrou péči.


Tyhle zrůdy znají jen sebe
a svědomí je nezazebe.
Čím tluščí břichy, mozky tenčí.  


O autorovi, úspěšném básníkovi, esejistovi, žurnalistovi, nakladateli a politikovi se můžete dočíst více na: 


http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1126


http://blisty.cz/art/41917.html
________________________________________________________
Jak knihu získat?

Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.

Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha Psát trny a šťávou z rucdých růží stojí 77 Kč, 

37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).