Za poezií a hudbou do Zlína

  

...aplikovat inzulín a jít na pijatiku.

"Prý bývá touhou herců zemřít na jevišti. Snad je to pravda - patří to k histrionské povaze mnohých z nich. Miroslav Florian zemřel na jevišti ve chvíli, kdy mu vděčné obecenstvo, byli to přátelé, kteří mu přišli poděkovat za jeho verše. Miroslav florian nechtěl zemřít ani na jevišti, ani na slámě. V kalendáři měl u data 10. 5. 1996 poznámku: "Potom aplikovat inzulín a jít na pijatiku." Bylo totiž co slavit - 65. narozeniny! Narozeniny muže, který vzal na sebe obranu města, jehož hradby již byly ztečeny a ulice vypleněny. Básník prý mnoho zmůže, napsal jiný básník, který přílišnou bojovností nevynikal. Protože má básník v ruce meč, dodal na vysvětlenou. Miroslav Florian na zbraně nebyl, spíš na smyčce. A přece... Běda mlčící zemi, která potřebuje básníky, aby zachraňovali její čest!" napsal Daniel Strož na úvod sbírky, kterou vydali Florianovi přátelé k 10. výročí jeho nenadálého odchodu. Básně, zápisky i skicy poskytla edičnímu týmu paní Ida Floriánová, aby tak "parta" Florianových přátel vydala jednu z nejpůsobyvějších sbírek posledních pár desetiletí. Škoda jen, že knižní trh má jiná kritéria než lidství, přátelství... a kvalitu díla. 

Stránka z básníkova kalendáře
10. května básník náhle zemřel

Několik básní...

SLUNCE ZAPADÁ

Zašumněly moudře duby na hrázi:
"Nezapadá... vždycky jenom vychází!"

"Mají pravdu, to je bez diskuse,"
stěžují si ostré vlny jívě.

"Tryskem zpátky," hlesla jíva. "Prosím...!"
Héliův vůz hoří z aobzorem.

"Já bych řekla, že noc bude slunná,"
ozvala se nepřítomně Luna
svírající volant svého una.


BÁSNÍKOVI Z CAMAGÜEY

Vy nedáte si pokoj, Guilléne,
tam v nebi,
v horoucím nebi,
kde rachotí rumba a blesky se šklebí,
kde doutná tabák, jejž dlaně mulatek
smotaly na křídlech táhnoucích lehátek.

Vy nedáte si pokoj, Nicolási,
v dvojdomém hájemství, kam dostal jste ase asi
dík mocné přímluvě svatého Mikuláše,
jenž prostřednictvím anděla & raracha
vždycky měl spojení na větší papláše
co dělají buď he he he či cha cha cha.

Pekla jste si užil
beztak vrchovatě...
vaše dětství klopýtá však dodnes o závratě.
Když jste tenkrát s flibustýrskou vervou šplhal do koruny
palmy královské, zmátlo vás lůno luny
takže jste se topil vlastně v dvojím zlatě.

Dojdete klidu? Jisotjistě ne -
obzvlášť tam vysoko
nad mraky, nad ozónem,
kam chtějí vypravit hmoždíře s diktafonem
vzdálení synovci seňora Nobela,
jejichž buick parkuje před vraty kostela

Budete ustavičně bubnovat a blouznit o lásce,
i o té lascívní
z letmého obrazce.
Vy chvilku nedáte si pokoj, Siléne!
Ani tam v bílém nočním nebi, které zhruba
vypadá jak můj ostrov mládí, jako Kuba.


DÍVCE, KTERÁ MI POSLALA SVÉ BÁSNĚ

Nic kloudného Vám asi neporadím,
do škarpy házím skřipec kritický.
na zádech křížků víc než Vrchlický,
chci mlčky žehnat, setkám-li se s mládím.

Kámen a spěž se jednou provždycky
nebesům zaslíbily v katedrále;
předjaří nikdy není dokonalé,
haleká si co nejdál od klícky.

Žádáte po mně moudré resumé,
žádáte po mně prostopravu holou.
Zvichřelé třešně voní jenom smolou,

žhavě však cítí, že jim věříme,
že jsme dva štěpy v dlouhém stromořadí,
srdcovko moje s lesklou kšticí hadí...


...a několik poznámek.

Není to špatné, že ode mne opisují. děkuji svým úspěšným epigonům, že se mé verše dostanou k lidem.

Ženy se podepisují na muže a obráceně...

Nemysli. bože, když mě biješ, že polezu ti ke křížku
a že svou báseň do kláštera pošlu jak jeptišku...

Ty verše, co už nenapíšu si ptáci střepou do hnízda...
_______________________________________________________________

Jak knihu získat?
Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha stojí 199Kč, 37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

Rozebráno. Dopito.

Byzantinci, kteří v historii figurují jako znalci vína, považovali středoevropská vína za patok. Nazývali je víny mrazu a pohrdavě se vyjadřovali o jejich trpkosti. O tisíc let později Jan Neruda to už viděl jinak a do úst Karla IV. vložil známé verše:  Pij Bušku - již se nezarmuť - a poslyš, co ti král tvůj praví: můj jazyk je jak známo vybíravý - a našel již v tom víně chuť. Víš - zkoumat třeba, Bušku  milý, To víno má svůj vlastní ráz, Zprv trpké, ale milé zas - my myslím, jsme se už vpili!

Brněnskou autorku Taťánu Kuxovou víno inspirovalo k sestavení bohaté básnické sbírky vydané pod titulem Vínmysly aneb brouček světla. 100 + 3 poetických výmyslů inspirovaných vínem. skladby jsou tematicky rozdělení do do čtyř částí: Víno a dějiny, Víno a okamžiky, Víno a  zákonitosti a Víno a pravda. Sbírku doplnil doslovem Lubomír Feldek.

Žádné velké řeči! Zvu vás na skleničku!

Víno a dějiny....

AMFORY

Krása v účelu

a účel v kráse,

to jsou amfory

z Peloponéského 

poloostrova

plné vína,

všechny jsou stejné

a každá je jiná,

se štíhlou šíjí,

štíhlé i v pase,

dole spíš při těle,

ti, kdo z nich pijí,

to znají doslova,

pro znalce nesmělé

je účel v kríse

a krása účelem.

JINÝ KRAJ

Ibrahím přijel

a podivil se velmi,

že Slované ve své zemi

i Perun, Vesna, Velen na nebi

nepijí víno jako u nich v Cordobě,

a tuto zprávu podal svmu chalífovi:

- Jejich nápojem i vínem je med.

SVATOBOŘICE

Svato, boř modly,

znělo prý u nás

ve slovanském Pantheonu,

jinak v jáji za dědinou,

když z tepla Soluně

přineslo novou víru

mešní víno.

PODOBOJÍ

Už zazněl chorál, už jsou tady.

Odkud však berou sílu?

Myšlenka tmelí jejich řady:

Víno všem bez rozdílu!

PUŠKIN

Byl jeden – vypil v půli žití

kalich, co jiným vystačí

na velmi dlouhé nudné pití,

nic po nich není jinačí.

Jen prostě dopil. Dno se kalí,

u dna je také kalamář,

jiného jsme ho nepoznali

-         horoucí mysl, jasná tvář.

Hvězda v svém čase pominula,

nám přesto končí mračný den,

výstřel je stále v bodě nula

a básník stojí neskloněn.

ÚČEL

Jednou,

možná náhodou

a možná ne,

sešly se

pro víno absolutně ideálně

podmínky k dlouhodobému uskladnění.

V dražbách pak šlo na dračku

a chutnalo nepřekonatelně

víno vyzvednuté

z Titaniku.

Víno a okamžiky...

PŘEDPOKLAD KOMUNIKACE VE VYMRZLÉ CHALUPĚ

Zima leze přes zápěstí

skrýt se do rukávu,

zatopíme suchým klestím,

uvaříme kávu.

Z koutů táhne syrovina

zmrzlým slovům do noty,

svaříme si trochu vína

-         nejdřív teplo, potom ty!

SPECIÁLNÍ VÍNA

LEDOVÉ nezchladí,

první mráz polevil,

o slupku zavadil

- nastal čas oblevy.

SLÁMOVÉ pro radost

slaměným vdovám,

není ho v láhvi dost

- natož pro dva.

UPROSTŘED ČASU

Růžové víno jako máslo klouže,

nemusíš přidat ani slůvkem med,

jen chleba zůstal tvrdý jako houžev,

krájený nožem chladným jako led.

Sundám si brýle, nasadím si jiné,

do barvy k vínu, proti mračnu chyb,

zčernalé mračno po obloze plyne,

v růžových brýlích vypadá hned líp.

VHODNÝ ODSTUP

Raději nepsat o víně,

když máš ho plnou hlavu.

Raději nepsat o lásce,

když hoříš zamilovaností.

A o životě by bylo snad lepší

psát z nadhledu

těch, kteří ho mají za sebou.

Víno a zákonitosti...

  

PĚSTITEL

Vína PITEL

který ĚST

s vínem srostlý

na svou čest.

ŘEZ

Keřům je zima, když moc brzy

prořežem réví před jarem,

když řežem pozdě, roní slzy

jako nad náhlým nezdarem.

Je to jak s námi. Každou chvíli

nevíme, jestli přišel čas

odříznout to, co bere síly.

A co ty slzy? Co ten mráz?

SYMBIÓZA

Réva je mladá, plná sil,

kůl suchý ji zavčas podpořil,

přesto ji zavčas podpořil,

ještě než přišla nejistota.

Tak rozhlédnout se na svět celý

touží za hlava zvednutá

a neochvějnost kůlu velí

jen stát a ani nedutat.

NAČASOVANÉ ZMĚNY

Pokud doba květu trvá,

neradmo keřem hýbati,

po odkvětu trhat

-         s podivem, přec se vyplatí.

ŠKŮDCI

Vyčkávání se nevyplácí,

kdo nemá nic, tomu blaze,

révě škodí vosy, ptáci,

může sejít taky mrazem.

Plesnivina, mšice, vedra hatí

révě růst jak hubitelé lítí,

na všechny vždy něco platí

- jen na zloděje nic než bití!

RŮZNÁ KVALITA

Chvíle ticha jsou různé.

Jiné je ticho v plném kině,

jiné před hercem na forbíně,

jiné po přiznání se k vině.

Jiné je z rozkazu a jiné nepovinně,

jiné, než smočíš jazyk v víně,

které jak v nekonečně tichém klíně

roky čekalo na svou chvíli.

Víno a pravda...

PŮVOD ZNAČKY

Tohle naše víno

ze všech nejdražší

ocenila i anglická královna,

tedy – chutnalo jí,

přesněji řečeno – je ochutnala,

vlastně, když jste tak zvědaví,

tak jsme jí je nabídli,

ano, vskutku,

kdybychom se chtěli

přesnějšího obrazu dopátrat,

vměstnali jsme je na slavnostní tabuli,

k níž usedla.

A od těch dob se datuje

nová značka:

Královské víno.

VYBALANCOVÁNÍ PŘÍSAD

Staří dobří zkušenci

mísili mléko s popelem

na utišení hladu.

Mísili víno s vodou

na utišení žízně.

Ještě zbylo dost popela a vody.

A taky hladu a žízně.

JEDEN DOPORUČENÝ ZPŮSOB

Vrána sedá k vráně,

ne jak sokol na javor,

neobracej v ráně

dýku, z které kape vzdor.

Nad rozlitým vínem

celý soudek nezatrať,

nebuď vranám stínem

- leť výš a šťastně se vrať!       

PŘÍPITEK

Při přípitku se to tak dělá,

že žádná stěží splnitelná přání

ani přehnaná slova

se nezdají dost skvělá,

aby té velk chvíle byla hodna.

O to víc vyniknou pak

výzvy reálné.

Tahle je krásná:

Do dna!

REKVIZITA

Kandrdas se nesměle přeptával,

proč sbor i sólisté připíjejí

rýnským vínem v ostré barvě vitacitu,

ale ostřílená rekvizitářka to věděla líp:

-         To světla sežerou.

Nesežrala.

Ve vrcholné scéně

publikum sledovalo,

kterak na scéně ťukají sklenice

se žlutavým mokem

barvy čerstvého ranního vzorku.

Může být horší varianta,

než když se pravda s iluzí

sejdou na půl cesty?

NOVÁ KVALITA

Nikdy jsme spolu nepili víno,

nikdy jsme spolu nebyli celou  noc,

ale nikdy jsme také neříkali nikdy.

Proto je z nikdy stalo zatím.

K NEVYČERPATELNÉMU TÉMATU

Každý, kdo vínu skrz slova se koří,

věří, že ke dnu dohlédne,

méně však kapek ve všech širých mořích

než pití v číši bezedné.

Pro Národní vinařské centrum Valtice vydala agentura Bravissimo, Znojmo. 

ISBN 80-239-1941-5

Knížka je beznadějně rozebraná, 

ale pokud na ni někde náhodou narazíte, neváhejte ani chvilku!!! 

Další odkazy o autorce a jejím díle:

http://www.obrys-kmen.cz/ADLAN/D16/clanek11.html

http://www.divokevino.cz/3808/kuxova.php

Astronaut v moři na stránkách "Okáčka"

Renomovaný kritik, literární vědec Dr. Milan Blahynka publikoval na stránách literárního časopisu Obrys-Kmen č. 4/2012 recenzi knihy Astronaut v moři, jež se stala závdavkem pro tento blog:
"V čase, kdy nás média denně krmí zvěstmi o marnotratných, prolhaných a zadlužených, líných, zpovykaných Řecích, žijících si na útraty bohatých evropských mocností (které kdysi vydrancovaly kulturní poklady z antické kolébky evropské kultury a dnes těží z Řecka co mazaní úlisní lichváři), přicházejí ASTRONAUTI V MOŘI, básnická kniha Athéňana jménem Meletópulos Tásos jako docela jiná a lepší zpráva ze země zle ostouzené novinářskými i „státnickými“ poskoky globální bankovní totality. Už jméno básníka zní českými uším slibně, v knize skutečně jsou i medově mélické verše, jimiž „odevzdáváš se sladkému / ano“, už vstupní akord této podmanivé básnické skladby (její autor skládá nejenom verše a prózu, nýbrž i hudbu) je však plný disharmonie: „Chtě nechtě dýchám hnilobný vzduch, zatímco opouštím pořádek absolutního kapitalismu, v který jsem bezmezně a vášnivě věřil.“ A pokračuje: „Po staletích dovoluji sám sobě myslet a mít přání, která když se splní, zboří pevnosti. S rozkvetlou snítkou citronovníku nalevo a zralým dívčím polibkem napravo uvadám a znovu rozkvétám, pohřbívám se, abych se znovu zrodil.“
   No ano, tento „lyrický hrdina“, jak se kdysi říkalo projekci básníka do jeho veršů, tento spíše lyrickoepický subjekt, zhnusený zahnívajícím světem a toužící po čistotě dítěte, nezdevastované přírody, lásky i slov, stylizující se místy v pozdě se kajícího sobce, je médiem, ústy všech a všeho, co zůstává lidské a neztrácí naději; naději v moment, kdy konečně padne netvor, obludný obr, který mi přes půl Evropy a tucet let připomíná odporného „planetárního obra“ z básnické knihy Barbary Y. Flamandové. Ten titulní „astronaut v moři“, moři života, astronaut, tedy ten, kdo míří ke hvězdám a jehož „svalnatý rozžhavený obr“ krutě „trápí již celá léta“, sám ovšemže „nemůže zastavit šílený tanec a pitky“ velevážených občanů, kteří živí klam, „že toto místo ti patří, že svět vám patří, / že Ježíš Kristus se nechal ukřižovat pro tebe, / že bohorodička zůstala pannou, protože tys tam nebyl“. Ten astronaut, který „nikdy nebyl svobodný, nikdy absolutně upřímný“, pouhá „solná usazenina / splývající s tvrdým mořským dnem“, není naštěstí sám, je součást stále mocného lidského moře.   Astronautem v moři promlouvá jiné Řecko, než nám malují jeho falešní zachránci, kteří obětují vše „pro peníze, pro zisk, / pro nenažranost“, dodejme na úkor lidí, poučeni globální péči o koho: pro spekulativně investované peníze, pro maximální zisky, pro nenažranost bank. „Existuje ještě nějaké slovo, co by nás sbližovalo?“ ptá se astronaut v moři; čtenář slyší, vidí, ví: to slovo je i touto knihou tu. „Zamilovaný do slova, které rodí další, do každého se vrhám. Slova tvoří obraz a já se tak zbavuji tíhy, kterou mám v sobě,“ vyznává se astronaut básník a čtenář se té tíhy zbavuje s ním. Neboť tam, kde „slovo znamená čistou mysl“, je síla. „Čisté srdce je bez hranic.“ Není to lepší způsob globalizace? A nejlepší zpráva z Řecka?..." 


Celou recenzy M. Blahynky najdete na:
http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=04&cl=05
  
Další související odkazy:
http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=04&cl=04
http://astronautvmori.blogspot.com/search/label/ASTRONAUT%20V%20MO%C5%98I

Přednáška M. Blahynky o V. Nezvalovi v Brně

Sice ne „na břehu řeky Svratky“, ale ve velmi příjemné kavárně Falco v Brně se setkali fandové Slávečka Nezvala a Milana Blahynky, který do posledního místečka zaplněnému sálu zajímavě a fundovaně vyprávěl o životě a díle velikána naší poezie, ale také o vlastní cestě k Nezvalovi, kterým se zabývá prakticky celý svůj život. Ve svépřednášce zmínil i další postavy české literatury, okomentoval jejich vztah k Nezvalovi i Nezvalův k nim. Řeč padla na Vančuru, Pujmanovou, Majerovou, Biebla, ale též na Osvobozené divadlo, Fučíka  ad. Dr. Blahynka rovněž zabrousl do ostatních zdánlivě nesouvisejících oblastí kulturní a umělecké tvorby. Řeč byla o televizních seriálech i výtvarném umění. Vyprávěl o projektech, na kterých pracuje. Zajímavou besedu v příjemném prostředí zorganizoval Výbor národní kultury v Brně, jenž opět prokázal, že zájem o poezii v současném kulturním marastu nejen přežívá, ale dokonce kvete navzdory všem snahám chapadel „všemocného, vševědoucího a všeřešícího“ trhu.  

Souvisejícíc odkaz: http://astronautvmori.blogspot.com/2012/01/zivot-dilo-vitezslava-nezvala.html

Charles Marx, Dr. filozofie z Londýna, vynikající vůdce demokraticko-sociální strany, nachází se v Karlových Varech na léčení.*)

Vydalo nakladatelství
Agentura FAJMA

Novinář, reportér Egon Ervín Kisch se v 1946 vrátil ze zámořského exilu, kam byl nucen se uchýlit v roce 1939 vzhledem ke svému původu a přesvědčení, a ihned s vervou a nadšením pro něj vlastním se vrhnul do novinářské práce. Během prvního týdne svého pobytu v Československu stihnul soud K. H. Franka, reportáž ze zlínské továrny na boty, reportáž "Den s Petrem Bezručem", komentář prvomájových oslav z letadla, ale také například pojednání o českém národním jídle, o škubáncích... Jeho rámcovým projektem byla rozsáhlá reportáž-kniha o Československu. Součástí tohoto projektu byla také reportáž o pobytu Karla Marxe v Karlových Varech. Nemocný Marx navštívil Vary celkem třikrát. Kisch nejenom že prostudoval archivy, policejní záznamy, korespondenci Marxe s Engelsem, ale také místo, kde Marx pobýval, pokoj, ve kterém bydlel. Knihu nestačil dokončit. Zemřel v roce 1948. V roce 1949 studie sice vyšla, ale druhého vydání se dočkala až v roce 2007, kdy se redakce ujali Daniel Strož a Emil Hruška.  

Ch. Schad
Portrét E. E. Kische 1928

V úvodu ke Kischově knize píší: "Právě tohoto muže chtěl Kisch prostřednictvím své reportáže přiblížit lidem jako jednoho z nich, nikoli jako sakrální monument čnící nad dějinami. Jako člověka trpícího bídou, existenčními starostmi, starostmi o svoji rodinu, člověka nemocného." Dodávají i vlastní interpretaci dalších Kischových pohnutek: "A v pozadí Kischova zájmu o Marxe mohou být i motyvy další. Krátce po válce, v době vypjatých protiněmeckých emocí a militantního nacionalismu, píše světově uznávaný Egon Ervín Kisch o němcích Marxovi a Engelsovi, ale nejen o nich. Píše o lidech, u kterých Marx bydlel, či o mladém německém vojákovi, umírajícím proklínaje Hitlera v marxově pokoji. Jako by chtěl Kisch zdůraznit rozdíl mezi těmito lidmi  a těmi, které reprezentoval karlovarský rodák, jehož popravě Kisch přihlížel - Karel Hermann Frank." 

Kniha není vzpomínkovým artefaktem, mrtvolou, věncem na hrobě Kischově či  Marxově, je to aktuální dílo (a aktuální počin obou redaktorů): "Současník se v Kischově knížce o Marxovi setká jak s poučením, tak se skvělým jazykem a stylem, což je zásluha i překladatelky Jarmily Haasové-Nečasové. K poučení sděleným Kischem pak patří i to, že protivníci pánů, kapitálu a mamonu byli a jsou sledováni a pronásledováni "černou internacionálou", ať se jedná o století devatenácté, dvacáté či jednadvacíté. Také to dokazuje Kischovu aktuálnost, sdělovanou nám prostřednictvím historického námětu."

Autoři knihu na samotný úvod vybavili Bieblovou básní "Karel Marx v Karlových Varech"

V lázeňském domě bez okapu a hromosvodu

V nejvyšší mansardě nechráněné zvenčí

Vysoko nad městem

Karel Marx celou noc psal

Když bylo ráno vyšel na balkon

Ten balkon dodnes růže věnčí

Přes střechy domů

Do příkré stráně se zadíval

Nebyla tenkrát ještě

Teplá tekoucí voda v domě

Z kouřících džbánů naplněných vřídlem

Lije pokojská horkou vodu do vany

Zatímco Karel Marx

Vrací se z balkonu k svému psacímu stolu

Mysle na studenou sprchu

Kterou chystá na pány

V domě bez hromosvodu okapu a ochranné stříšky

V starém lázeňském domě v kterém není zdviž

Stoupá a stoupá do takové obrovské výšky

Že ho ty kolonádo císařů a maharadžů ani nevidíš 

Zajímavý je také úryvek z fejetonu Julia Waltera (Sprudel VII, č. 22, 1875): "...jeho štíhlá postava víc než prostřední výše, je ještě mladistvá a pružná. (...) Zajímavý apoutavý jako jeho zjev je i marx sám. Je to člověk neobyčejného vzdělání, které jde rovnoměrně do šířky i do hloubky, a je obeznámen se všemi obory vědění. Člověk cítí okamžitě, že je to někdo, kdo má co říci a říká to s krásně odměřeným dechem, který se mění jen tehdy v silnější oddychování, jestliže jme potírat názory připadající mu mylnými, kdežto při sarkastickém odmítání jistých osobností  obaluje ostrý osten svého sžíravého vtipu měkkou lahodou hlasu a působů tím ještě krutěji. Ale i když rozvíjí své názory a vykládá své učení, nepočíná si jako na katedře a vyhýbá se jak poučujícícmu tónu, tak patosu věštce. Mluví lehce a mile a přece s uměleckou vybraností a vždy má po ruce výstižné slovo, názorný obraz nebo vtip, který osvětlí situaci jako blesk. (...) Marx dovede poutavě vyprávět, zná umění fabulace jako málokdo, je duchaplný causeur, skvělý dialektik, který dovede také nasadit vřelé citové tóny, který dovede vzbudit zájem, poučit i upoutat." 

*) Citát z hlášení C.k. místodržitelského rady a okresního hejtmana v Karlových Varech c. k. prezídiu místodržitele v Praze (4. 9. 1875)

________________________________________________________________

Jak knihu získat?
Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha stojí 100Kč, 37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

S Aretusou do Středomoří, přes oceán, do minulosti i do lidských duší

"Izabelo, proč jsi mi nikdy nevyprávěla, jak a proč jsi se dostala do Kanady?" Otázku jsem položil jen tak, jak mi přišla mimovolně na mysl. Předpokládal jsem nějakou banální odpověď a netušil jsem, co by mohla rozpoutat.

"Proč to chceš vědět? Protože jsi se rozhodl se mnou žít a nevíš s kým máš tu čest? Nebo proto, že ty jsi mi vyprávěl skoro všechno?"

"Podezíráš mě neprávem. Znám tě natolik, že bych své rozhodnutí stejně neměnil, ale prostě jsem si troufnul ze zvědavosti se zeptat. To zároveň neznamená, že mi musíš něco říkat," polekala mě Izabelina reakce.

"Já jsem přeletěla oceán, abych zapomněla, a ještě nedávno jsem si nemohla ani omylem pomyslet na to, že bych někomu dobrovolně vyprávěla, co se stalo před mým rokem nula, ale teď, teď mám docela chuť. Navíc ty to musíš znát. Je to ale dlouhá historie. Naučila jsem se s tím žít a můžu to podat s nadsázkou a bez emocí, jakoby se to přihodilo někomu jinému.  Dřívě, pokaždé, když jsem byla v krajní nouzi nucená se o tom jen zmínit, snažila jsem se ospravedlnit a za každou cenu zdůvodnit, že já jsem jednala správně a ostatní byli špatní, ale uvnitř jsem tušila, že to není až tak jasné."

"Počkej, dej mi šanci, abych taky něčemu rozuměl. Měla jsi nějaký průšvih?"

"Průšvih?! Tak tohle slovo nevyjadřuje vůbec nic. Poslední  průšvih jsem měla v deseti letech, když jsem se pokusila vykouřit pod peřinou dědečkův doutník. Zbořila jsem svět!"

"To asi trochu přeháníš."

"Bohužel ne. Někteří poznamenaní se z toho už nevzpamatovali a těm, co ještě chodí po světě, nechalo to mé správné jednání pěkné jizvy."

"Takový je paradox života. Jak je to přísloví o cestě do pekla dláždné dobrými úmysly," chtěl jsem zlehčit Izabeliny výroky, ale uvnitře jsem byl napnutý jako struna. Jelikož Izabela málokdy přehání, byl jsem si jistý, že si vyslechnu neuvěřitelný příběh," říká Jannis v knize Aretusa, jejíž sepsání bezprostředně inspirovala písnička   Aretusa (hudba: J. Spathas, slova: J. Joanýdys, interpretace M. Lidakis)...

Hledal jsem tě v zemi andělů,

tam, kde žije sen

od nikdy do nekonečna,

celou věčnou chvíli.

Na ztracené křižovatce světa

tam, kde žije sen

dej mi jeden polibek

...jenom jeden.

Ach žijeme my lidé uprostřed ničeho  

Když se sami sobě začneme ztrácet

najednou narostou nám fénixova křídla.

Ach, viděl jsem tě jednou ve snu

jako Aretusu s rusými vlasy.

Tajně vyšplhám na tvůj balkón...

Jednou u starobylé studny za měsíční noci

tam, kde žije sen

jsi mi dala jedno pohlazení

a jedno požehnání

A já tě teď hledám - odhodlaný - až do konce času

na samém počátku nebe

s tuláckou písničkou na rtech.

Nikdy tě nepřestanu hledat.

Ach žijeme my lidé uprostřed ničeho

Když se sami sobě začneme ztrácet

najednou narostou nám fenixova křídla.

Pokud byste rádi získali více informací o novele Aretusa (Orego 2007), nabízíme recenzi prof. M. Bátorové, publikonou v Obrysu Kmeni 2010, č. 29. http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2010&cis=29&cl=05

_________________________________________________________________

Jak knihu získat?
Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha stojí 90 Kč, 37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).